Vždy je to něco za něco

Občas jistě procházíte stavy, kdy si říkáte, zda všechno to co děláte dává nějaký smysl. Zda všechny hodnoty, kterým věříte jsou ty správné. Zda cíle, které jste si nastavili Vás udělají šťastnými. Pochybnosti o sobě obvykle přicházejí ve chvílích, kdy se člověku nedaří. Co ale, když tyto výčitky přichází ve chvíli, kde se Vám daří skvěle? Kdy se Vám daří tvořit něco smysluplného. Kdy víte, že máte oproti ostatním jasné cíle, za kterými si jdete. Pak jste pravděpodobně udělali jednu velkou chybu hned na začátku.

Když Vám hlavou probíhají časté myšlenky, že by jste také rádi rozjeli svoje podnikání, tak nepřemýšlejte nad revolučními produkty nebo revolučními nápady, které by z toho měly vzniknout. První věcí, kterou musíte udělat, je říct si, proč vlastně chcete podnikat a vydělávat peníze na vlastní pěst. Buďte opravdu důslední a sepište si pod sebe třeba 10 bodů proč je to pro Vás tak důležité a proč to chcete. Musím se Vám přiznat, že jsem osobně nad touto věcí moc nepřemýšlel. Měl jsem ideu jako většina lidí. Chci vydělávat peníze proto, abych si mohl užívat života, abych si mohl koupit co chci, abych nemusel chodit do práce a tak podobně. Určitě to znáte a víte o čem mluvím. Zkuste od těchto povrchních věcí při psaní svých bodů upustit a soustřeďte se na něco jiného, důležitějšího. Jsou pouze dvě hlavní věci proč by jste měli chtít vydělávat peníze. Je to kvůli pocitu vlastního štěstí a kvůli tomu, aby jste mohli pomáhat druhým. Pouze tyto dvě věci jsou na penězích opravdu to důležité.

Po těch 2,5 letech co podnikám na internetu jsem dospěl k závěru, že ani jeden z těchto bodů nesplňuji. Zjistil jsem, že způsob, kterým nyní vydělávám peníze mě nedělá šťastným. Při tom ale, abych se dostal až sem jsem musel hodně obětovat. Tisíce hodin času, nespočet přečtených knih a článků, většinu přátel a další a další věci. Po tom všem se snažím dívat na věci jinak a najít si ony dva hlavní pilíře podnikání. Sedím u svého počítače, píši tento článek a říkám si, zda to celé k něčemu vůbec bylo, když ve finále nemám pocit štěstí. Uzavřel jsem se totiž do rutiny každodenní práce na svým projektech, každodenní snahy o to zlepšit to co aktuálně budují. Tím jsem se vlastně dostal do stavu většiny pracujících. Pořád jen práce a práce. To ovšem není ten sen o nezávislosti, se kterým jsem do podnikání šel. Pamatujte si jedno. Vždy je to něco za něco. Vždy musíte obětovat spoustu času, aby jste viděli alespoň minimální výsledky své práce.

Došel jsem však k závěru, že z jednoho důvodu to celé dává smysl. Není žádným tajemství, že naše rodina nemá příliš peněz nazbyt. Žijeme ve 3 lidech ani ne z 10 000 Kč na měsíc(po odečtení všech nákladů). Rodiče mi z těchto peněz museli před 2,5 lety přispívat 5 000 Kč měsíčně na to, abych mohl studovat(nájem, cesty, výdaje spojené se školou). Sami asi víte, že žít jako rodina s 5 000 Kč na měsíc, když musíte koupit jídlo a další nutné věci k přežití, není žádná sranda. A tady se dostáváme do bodu, kde jsem objevil svou motivaci a posléze i pocit štěstí, které jsem potřeboval najít. Nyní si jako jeden z málu studentů, které znám, dokáži zaplatit studium, svoje výdaje a ještě investovat a šetřit. Tím dokáži rodičům ušetřit peníze, které mohou použít na věci, které je dělají šťastnými. Třeba večeře v restauraci, společné výlety apod. A to je něco na co jsem hrozně pyšný, protože to byly právě rodiče, kteří mě na mojí cestě vždycky podporovali a nakonec to jsou téměř pouze oni, kdo mi opravdu zbyl a s kým mohu probírat své starosti.

To co se Vám tu snažím říci je to, aby jste podnikali a pracovali chytřeji. Aby jste nepracovali 15 hodin denně, jak se můžete dočíst v knížkách o podnikání, ale aby jste pracovali tolik, co Vás udělá šťastnými a tím i Vaše okolí. Vždy je to však něco za něco.

O autorovi Milan Pichlík

Jeden komentář: “Vždy je to něco za něco”

  1. Kami Staš napsal:

    Pěkná úvaha a pěkný konec. Mě osobně v poslední době do práce nadchlo čtení Přemyslovské epopeje a Husitské epopeje. Toto nejsou prvoplánové motivační knihy, ale mě strašně moc motivovaly v tom, že si člověk uvědomí, co to je předávat si nějaké bohatství a know how z generace na generaci. Dnešní doba tomu obzvlášť nepřeje, protože pokud tu byly rodinné tradice, tak je přetrhaly války a komunismus a dnešní doba je doba spotřební. Ale například já chci aby, jsem svým dětem něco až budu umíral předal. A vedl je k tomu, aby to bohatství rozhojnili dál. A hlavně mít peníze = svoboda pro naši rodinu. Tak to plánuji a děti ještě nemám, ale vím, že jak budou, tak ubyte času dělat víc na penězích a proto se snažím teď.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *