Proč studovat vysokou školu? Mé postřehy po úspěšném dokončení

28/11/2018

Je to již 5 měsíců co jsem dokončil vysokou školu. Na mém diplomu se již pravděpodobně usadila vrstva prachu a většina emocí s dokončením vysoké školy je již dávno za mnou. Je čas si to objektivně shrnout. Měla pro mě vysoká škola smysl?

Když jsem na vysokou školu nastupoval, tak jsem o této otázce hodně přemýšlel. Tenkrát však v budoucím čase. Myslím si o sobě, že jsem studijní typ a pracovat se mi bez vzdělání moc nechtělo. A tak jsem do toho šel.

Mám vystudovanou střední školu se zaměřením na elektrotechniku. Zvolit si tedy podobné zaměření na vysoké byl logický krok. Dal jsem si přihlášku na dvě školy. Jedna byla FEL na ČVUT v Praze a druhá byla FEL na ZČU v Plzni.

Sice jsem ještě v té době nepodnikal, ale již tenkrát mě to lákalo. Chvilku jsem tedy uvažoval i o nějaké vysoké škole se zaměřením na ekonomii, ale přišla mi škoda začínat v novém oboru víceméně od nuly a celý perspektivní obor elektrotechniky hodit za hlavu. V Plzni na FEL byl zajímavý obor s názvem Komerční elektrotechnika, který mě zaujal. Neřešila se tam totiž pouze fyzika, elektronika a počítání, ale i firemní procesy, podnikové řízení, management atp.

To mi přišla jako hodně zajímá a perspektivní kombinace. Jednak budu pokračovat ve studiu elektrotechniky a zároveň se naučím i něco o podnikání.

Prestiznější ČVUT jsem tedy zavrhl. Jak jsem již napsal, tak jsem sice v době rozhodování, na kterou vysokou školu půjdu, ještě nepodnikal, ale věděl jsem že na to chci mít čas. O ČVUT se totiž říká, že je hodně těžké a studium vysoké školy je tedy pro většinu studentů full-time job.

To je něco co jsem nechtěl. Už v té době jsem si říkal, že na konci budu vlastně tak jako tak elektroinženýr a úplně nebude záležet na tom zda ze ZČU nebo ČVUT. Jasně, zaměstnavatelé se na to třeba dívají jinak, ale tak jsem to tenkrát nevnímal. Zpětně tohle rozhodnutí hodnotím jako jedno z nejlepší studijních rozhodnutí co jsem kdy udělal. Na konci léta před začátkem mého prvního ročníku na vysoké škole jsem začal podnikat. Zkráceně jsem o tom psal v prvním článku na tomto blogu (léta páně 2014).

Mělo to smysl?

Mohl bych tady psát o tom jak to všechno bylo těžké. Jak jsem se na to chtěl kolikrát vykašlat. Jak jsem svůj první zápočtový test z elektrotechniky napsal na přesně 0 bodů a myslel si, že na to nemám atp. Byly to těžké a místy i dost psychicky náročné časy.

Chci tady však poukázat na trochu něco jiného. Berte názory níže čistě jako můj osobní pohled. Každý to může prožívat jinak.

Dobrá vysoká škola, kde člověk musí něco dělat je podle mě neuvěřitelně důležitá pro náš život. Naučila mě spoustu věcí a to teď vůbec nemluvím o vyučované látce. Jedny z hlavních věcí jsou:

Soběstačnost a time management – na střední škole Vás vede třídní učitelka za ruku a všechno je takové organizované a řízené. Na vysoké škole jste jen Vy sami a jste víceméně každému u prdele. Všechno záleží na Vás. Plánování kolik času mi zabere příprava na zkoušku, kdy si mohu dovolit dá si trochu volno, kdy je naopak důležité zabrat atp. To jsou věci co mnoho lidí vnímá samozřejmě, ale ony tak lehké nejsou. Člověk musí bojovat s leností, prokrastinací, nechápáním některých témat apod.

Práce pod tlakem – jak už to tak bývá, tak někteří učitelé nejsou úplně ohleduplní andílci a některé zkoušky jsou velice náročné. Příprava a průběh takových zkoušek není příjemný. Nejde sice o život, ale říkejte to někomu kdo jde na zkoušku, kterou předtím neudělalo 25 lidí z 30. Nejsem úplně flegmatický tip na tyhle věci. Proto mě škola hodně naučila dobře se koncentrovat i ve stresu. A hlavně být si sám sebou zdravě sebejistý, když jsem přípravě obětoval hodně času. Mít trochu kuráž. Nebýt na zkoušce uťápknutý se svěšenou hlavou.

Práce v kolektivu – spoustu projektů ve škole je třeba řešit týmově a to je výborná lekce. Krásně uvidíte, že vytvořit něco ve více lidech není sranda. Převážně s lidmi, kteří to s vysokou školu nemyslí vážně. A to platí i v životě. Pokud člen vašeho týmu není zapálený a nebaví ho jeho práce, tak ho můžete rovnou propustit. Bude to totiž pouze negativní středobod, který bude kazit morálku v týmu.

Bourání limitů – když se na to podívám zpětně kolik jsem se toho musel v krátkém časovém období naučit, tak je to neskutečný. Neříkám, že zrovna tohle je něco co využijete v běžné praxi, ale jde o ten boj sám se sebou, který je důležité vyhrávat. Perfektní věc na trénování disciplíny. Například jen proces dokopání se k učení je kapitola sama pro sebe.

Způsob přemýšlení – u nás na univerzitě na to používal divný pojem – inženýrské myšlení. Svého času jsem se tomu smál, ale má to něco do sebe. Naučil jsem se přemýšlet nad věcmi v souvislostech a více komplexně. Když navrhujete nějaký systém, tak všechna rozhodnutí spolu souvisí. Každý detail je důležitý. A to neplatí pouze z hlediska fyzikálních principů, ale i z hlediska ekonomie. Tohle chápání komplexních systémů mi teď pomáhá i v řízení firmy.

Narušení komfortní zóny – u některých předmětů nás tlačili k tomu, aby jsme říkali otevřeně svůj názor nebo dokonce prezentovali před lidmi! Tohle byl pro většinu „kluků od počítačů“ jako jsem já dost nadlidský úkol. Začátky byly těžké, ale například nabourání mojí komfortní zóny prezentováním se posléze ukázalo jako velice užitečné. Navíc mě to začalo i bavit a začal jsem prezentovat na různých akcích mimo školu. Škola byla skvělým místem, kde jsem si své „prezentační dovednosti“ mohl trénovat. Tenkrát jsem to vnímal jako opruz. Zpětně to vidím jako skvělou věc.

Jazyky – úplně zadarmo se můžete přihlásit víceméně na jakýkoliv jazyk chcete a studovat ho! Naučil jsem se perfektně anglicky a zkoušel třeba i základy španělštiny.

Myšlenkové souboje – byly předměty, které mi neskutečně vadily, přišly mi hloupé a zbytečné. Nebavilo mě se je učit a bylo to také vidět na výsledcích. Naučil jsem se k tomu dobrou taktiku. Pokud Vám něco nejde a nejste v tom dobří, tak to zkuste přetransformovat ve svojí silnou stránku. Aspoň krátkodobě. Tenhle princip je třeba i ve cvičení. Cviky, které jsou náročné a nebaví nás jsou obvykle ty nejdůležitější, které nás nejvíce posunou. Jak jsem tyhle „souboje“ realizoval? Jednoduše jsem tomu věnoval spoustu času a hledal v tom zajímavé myšlenky, i když to byla sebevětší blbost. Funguje mi to i nyní.

Takhle bych mohl pokračoval dál a dál. Těch pozitivních zkušeností co jsem nabil i mimo probíranou látku je fakt dost a vidím to až takto zpětně. Vyjmenovat tady co jsem se všechno naučil z probíraných předmětů by bylo na celý další článek a stejně by to nikoho nezajímalo.

Zmíním pouze jednu důležitou oblast, které se prolíná mým každodenním podnikání a to jsou procesy. Celou dobu mého studia mě provázely předměty s tím spojené. Procesní řízení je něco co využijete úplně ve všem. Ať už jste zaměstnanec nebo podnikatel.

Jsou tam negativa?

Ano, jako ve všem. Jednou z hlavních věcí co mi hodně vadila je to, že si moc nemůžete přizpůsobovat svůj studijní plán svému zaměření. Nějaké předměty volitelné jsou, ale pokud máte předmět jako A, tak ho prostě musíte splnit.

Paradoxem je, že ať už studujete jakýkoliv obor, tak třeba u nás na FELu měli skoro všichni ty Ačkové předměty stejné. Nemohl jsem si tolik volit předměty podle mého zaměření.

Poslední 2 roky studia nám ještě téměř zatrhli zapisování si předmětů z jiných fakult. A to i třeba technických. Chtěl jsem si zapsat například astrofyziku a bylo mi to zamítnuto, že to není předmět vhodný pro moje zaměření. WTF? Nakonec jsem na spoustu předmětů chodil aniž bych za to měl kredity. Stačilo se s vyučujícími domluvit. Stejně jsme měli skoro všechno jako A předměty, takže něco jako kredity jsem neřešil. Studujte pro sebe a ne pro kredity.

Byrokracie a nesmyslnost některých pravidel je něco co mi opravdu vadilo. Nicméně s tím se pravděpodobně setkáme úplně všude. Čas strávený ve škole negativně nevnímám. Nemám pocit, že mi něco zásadního uteklo.

Co praxe?

Tohle slýchávám pravidelně ohledně studia na vysoké škole.

„Když půjdu na vysokou, tak nebudu mít žádnou praxi!“

Nesmysl. Ptejte se sami sebe. Co jste pro to udělali, aby jste tu praxi měli? Do kolika firem jste psali, že byste chtěli v oboru co Vás baví dělat XY a zda pro Vás něco nemají?

Nevěřím, že když napíšete do 100 firem, tak Vám nikdo neodpoví pozitivně! Ta práce třeba bude špatně placená, ale Vy aspoň v reálu uvidíte jak to funguje v oblasti co Vás zajímá. Dá Vám to nápady co třeba udělat jinak nebo se minimálně něco naučíte.

Já jsem taky takhle začínal. Psal jsem do firem, zda bych mohl dělat nějakou nižší pozici v oblasti online marketingu přes týden a po víkendech. A víte co? Našel jsem jí a přes půl roku jsem jí dělal. Musel jsem kvůli tomu osekat koníčky, zábavu a akce s kamarády? Rozhodně. Bylo to však pro mě priorita a bavilo mě to.

Nebudu Vám lhát. Není to jednoduché a vyžaduje to hodně úsilí. Pokud však od někoho něco chcete, tak dokud o to nepožádáte, tak to také nemůžete dostat. Ne každý jsme takový typ, aby jsme tohle dělali. Potom si ale nestěžujte, že „tu praxi“ nemáte a „nikdo Vám jí nedal“. Praxi nedostáváte. Praxi musíte dělat. Příležitost k její získání si musíte urvat sami.

Daly by se tyhle zkušenosti nabrat i mimo školu?

Určitě. Jenomže vysoká je prostě o něčem jiném. Ten smích s kamarády, ta pohoda v určitých fázích roku, ty blbosti co jsme dělali… ta svoboda. Zpětně tohle vnímám jako důležité uvědomění, které se prolíná i mým podnikáním. Svoboda, být svým vlastním pánem, nikdo mi neříká že musím tohle a tohle. Záleží jen na mě jestli to chci dělat nebo ne. Buď školu chci dodělat a nebo jednoduše půjdu do práce. Nic víc není. Takhle jsem to vnímal já.

Možná to bude znít trochu kontroverzně, ale podle mě může člověk efektivně studovat vysokou školu pouze 1x za život a to hned po střední. Tedy v mladém věku. Tam si myslím, že může vysoká škola dát maximum a také je největší šance, že jí dotyčný dokončí.

Jasně, titul dostanete i kdyby Vám bylo 50, když splníte všechny podmínky. Jenomže o titulu to podle mě vůbec není. Můj názor je takový, že pokud Váš zaměstnavatel vyžaduje k práci titul, tak je to špatná práce. Doba se změnila a titul dneska může mít fakt každý. Je to hrozně dostupné zboží. Už dávno neplatí, že s titulem dostanete po škole dobrou práci. To proč dostanete dobrou práci je Váš skill. To co reálně umíte. Ne na co máte papír. Samozřejmě v kontextu tohoto odstavce nemluvím o medicínských či právních oborech. To je něco jiného.

Závěrem

Většina z nás po střední vůbec nevěděla co chce v životě dělat. Ani já to nevěděl. Proto moje rada zní. Jděte na vysokou školu a vyzkoušejte si to. Berte to jako výzvu a jděte tam se záměrem dodělat úspěšně aspoň rok. Pracovat budete celý život a zaměstnání či podnikání Vám nikam neuteče. Zjistěte co Vás baví. Minimálně můžete poznat skvělé lidi a kamarády na celý život.

Nechoďte na vysokou s plánem se flákat. Tím se nic nenaučíte. Pokud zjistíte, že studování není pro Vás, tak v pořádku. Vezměte však tu příležitost pořádně za koule a vytěžte z toho roku na vysoké maximum, i když víte že jí nebudete chtít dodělat. Například alespoň hodinami jazyků zdarma. Znalosti a zkušenosti jsou to nejcennější co kdyby budete mít. Neposerte to.

Sdílejte: Facebook X (Twitter)