USA trip – díl IV. – Miami
14/7/2016
Díl jedna –> https://milanpichlik.cz/usa-trip-dil-i/
Díl dva –> https://milanpichlik.cz/usa-trip-dil-ii/
Díl tři –> https://milanpichlik.cz/usa-trip-dil-iii/
Napřed ještě lehce zpátky k New Yorku a Long Beach. To mě totiž docela překvapilo. Celá dálnice do Long Beach je zpoplatněná 4 USD navíc, i když máte koupenou „dálniční známku“ – tady EZ Pass. To ještě není tak strašný, ale pak přišlo parkování. To bylo vtipný. Skoro po celé Long Beach jsou VIP kluby, které mají vlastní pláž a nenechají tam nikoho ani za peníze parkovat. O pár kilometrů dále je již normální pláž a my o pár ulic vedle parkujeme. Na celý den 20 USD. Na hodinu 10 USD. Na české poměry docela dost, ale co se dá dělat. Jste tu přeci jen možná 1x za život.
Posléze jsme vyrazili k pláži, kde jsme zjistili, že je zpoplatněná dalšími 15 USD na osobu. To už se nám zdálo trošku moc, takže jsme si dali procházku okolo. Pláž stejně nevypadala úplně nějak extra vábně. Plná lidí a řas z moře. Okolo pláže bylo molo, které má několik kilometrům. Spousta dřeva na jednom místě. Teploty byly tropické. Okolo 32 stupňů a extrémní vlhkost. Místním to ale evidentně příliš nevadí. Běžci tady byly úplně všude. Že bych se chtěl tedy jít ve 4 odpoledne proběhnout okolo pláže, kde je přes 30 nevím no. Kardio jak se patří.
Přelet do Miami
To bylo zatím to hlavní z New Yorku a okolí. Večer nás čekala cesta do Miami, kde jsme měli opět mít zarezervované auto a ubytování přes AirBnb. Let byl relativně v pohodě. Letěli jsme s Delta airlines 2 hodiny 44 minut. Let ok, ale žádné multimediální obrazovky ani jídlo na palubě.
Na místě s autem naštěstí nebyl problém a my jsme si vyzvedli svůj zarezervovaný Mercedes CLA 250 a vyrazili směrem k ubytování. Teplota byla přibližně 37 stupňů celý den a neskutečná vlhkost všude po městě. Již se nedivím, že tady mají všude klimatizace. Bez toho to prostě nejde. Dorazili jsme na svoje ubytování k paní Marie.
Celá její rodina byla velice milá, ale skoro nikdo neuměl anglicky! V Miami se totiž téměř všude mluví španělsky. To jsem vůbec nečekal. Dokonce i v některých restauracích mají problém rozumět cokoliv anglicky. Paní Maria sice trošku anglicky mluvila, ale některá slovíčka také doplňovala španělskými, a tak jsme se nějak tak domlouvali rukama/nohama.
Následně jsme vyrazili směr pláže. Rovnou hned na tu nejznámější a největší – Miami Beach. Překvapivě jsou tady všechny pláže zadarmo. To mě na rozdíl od New Yorku překvapilo. Nicméně s parkováním byl trošku problém. Bylo totiž 4.7. což v USA znamená jeden z největší svátků a to Den nezávislosti. Všude tedy spousta lidí a aut. Nakonec jsme našli parkování za 30 USD. Trošku moc na to, že se tam na 3 hodinky postavíme, ale co už. Samotná Miami Beach byla obrovská. Voda byla jako kafčo a vypadalo to tam jak z fotogalerie od nějaké cestovky.
Vzhledem k tomu, že byl zmíněný Den nezávislosti, tak nechyběl ohňostroj přímo na pláži. Byl sice bez hudby, ale měl snad 25 minut v kuse. Taková podívaná se na takovém místě nevidí denně. Cesta zpátky na ubytování sice asi 2 hodiny ucpaným městem, ale i tak super.
Další den jsme jeli na další známou pláž, které se nachází na druhém ostrově než Miami Beach. Jmenuje se Key Biscane. Ta byla zpoplatněná 5 USD, ale parkování zadarmo, slušné sprchy atd. Navíc byla vzhledově i o mnoho hezčí než Miami Beach. Dokonce i 300 metrů od pláže jsem byl stále po kolena ve vodě. Neskutečný. Dalo se tedy pouze sednout a pozorovat pláž a horizont, kde se plavily zaoceánské lodě. Ráj na zemi.
Známé místo v Miami je tak Everglades. Údajně nejpomalejší řeka na světě. Udělali jsme si tam tedy výlet a zaplatili projížďku na vznášedle. Připomínalo mi takový výlet po českém rybníce, ale místo kaprů tam byly občas vidět želvy a další drobní živočichové. Na závěr projížďky se nám povedlo uvidět i menšího krokodýla jak odpočívá ve vodě. Celkově jsem od toho možná trošku lehce více, ale i tak to bylo fajn.
Jak jsem říkal, tak kultura v tomhle města je taková Španělsko/Mexiko/Kuba atd. Díky poslední jmenované destinaci se tady vyrábějí i doutníky. Normálně vejde do krámku a můžete pozorovat jak je lidé vlastnoručně vyrábí. Nejsem sice kuřák, ale i tak to bylo zajímavé. Přes ulici pak bylo možné si tyto doutníky koupit. Cenově tak od 2 až po 100 USD za kus. Nakoupili jsme tedy nějaké suvenýry domů.
Nyní sedím na letišti MIA a čekáme na o hodinu zpožděný let do Las Vegas. Další článek tedy z Vegaaaas. See you.
