Můj boj s boreliózou pomocí antibiotik


Tento článek navazuje na můj přechozí článek o borelióze, ve kterém jsem popisoval kompletní peklo, kterým jsem procházel.

Dnes budu v příběhu pokračovat. Věnuji se začátkům své léčby pomocí antibiotik.

Jak již v předchozím článku, tak i zde chci upozornit, že se jedná o můj osobní příběh a názory. Nejsem lékař.

Zároveň popisuji situaci, krou jsem procházel před 1,5 rokem, a tak nemusí být vše již do detailu úplně přesné.

Výsledek konzultace

Na konci svého prvního článku jsem popisoval svou první návštěvu u doktora Klubala, jakým způsobem probíhala, a že se jednalo o jedno z nejlepších lékařských vyšetření, které jsem v kontextu této nemoci dostal.

Po cca 2 týdnech se ke mně dostaly výsledky testů. Okomentování výsledů testů panem doktorem byly další cca 2 týdny.

Nebyl jsem na tom moc dobře, a tak jsem každým dalším dnem vyhlížel, kdy již budu mít výsledek konzultace. Chtěl jsem svůj stav okamžitě řešit. Věděl jsem, že čím déle to bude trvat, tak tím více se infekce rozšíří a tím těžší jí bude z těla dostat.

Výsledky krevních testů nepřímo ukázaly, že se u mě může jednat o boreliózu. Zásadní problém je v tom, že to na WesternBlotu není jednoznačně vidět. Všude je uvedené „negativní“ a rozhodují jednotliví proteiny. Ty však musí umět lékař číst!

Tzn. když pak jdete na nějakou kontrolu k jinému lékaři, tak jste vlastně v háji, protože máte na testu napsáno NEGATIVNÍ, tak jste prostě NEGATIVNÍ. Nikdo nad tím nepřemýšlí. Nic vám není a tuhle nemoc rozhodně nemáte. Stačí papír s čísílkem a je to. Medicína je vlastně jednoduchá, že? 🙂

No nic.

Níže vybrané výsledky testů z počátku nemoci.

Je tady jasně vidět, že borelióza obvykle není sama. S ní se do těla dostane celá řádka dalších virů a bakterií, které způsobují problémy. To je bohužel i můj případ. EBV, Chlamydie, Bartonella, Yersinie a pravděpodobně i další srandy.

V testech se objevily věci, které potvrdily mou teorii o infekci, která napadá můj nervový systém a oslabuje mě. Konečně to vypadá, že jsem se asi tedy nezbláznil a to peklo čím procházím není psychické! Dobré vědět.

Na základě výsledků jsem dostal od doktora jeho oblíbenou kombinaci léků Minocyklin 50 mg ráno a večer a Benemicin 150mg ráno a 150mg večer. Jak jsem později zjistil, tak je to velmi oblíbená kombinace pana doktora, kterou předepisuje víceméně každému s problémy jako mám já.

Proč jsem se rozhodl pro dlouhodobou léčbu antibiotiky

U antibiotik na borelióze a koinfekcí musíte počítat s tím, že je budete muset brát dlouhé měsíce (mnohdy i ve vysokých dávkách), aby se projevil jejich efekt. Někdy dokonce i troje antibiotika naráz. Dá se k tomu najít nespočet studií proč to tak je.

Pár užitečných zdrojů (nejen o antibiotikách):

Možná vás proto napadne, proč jsem si vybral léčbu antibiotiky, když se ve spoustě studií, článků a diskusí dočtete, že léčba není účinná a u většiny lidí na boreliózu nefunguje? Navíc dlouhodobé užívaní antibiotik způsobuje nejeden problém – zažívání, autoimunitní onemocnění, narušení microbiomu, plísně atd.

Dostal jsem se však do bodu, že mi už nic jiného nezbývalo. Byl jsem zoufalý. Neexistovala jiná cesta, jak se z toho dostat. Nebo jsem o ní nevěděl, přestože jsem o tom studoval maximum, ale v tom stavu, v jakém jsem byl, to bylo velmi těžké.

Antibiotika byly něco, co mi dávalo smysl a já se chtěl přesvědčit o tom, zda mi pomůžou. I podle studií je to tak 50:50. Z dřívějška jsem měl dobrou zkušenost s penicilinovými antibiotiky, které jsem dostal na týden, a po kterých jsem cítil drobnou úlevu.

Antibiotika jsem tedy bral jako svou naději. Byl jsem ve velmi zbědovaném stavu, všechny příznaky se týden, co týden zhoršovaly, objevovaly se nové a různě se cyklovaly.

Zjištění, že nemoc by mohla být senzitivní na antibiotika a tím pádem léčitelná mi přineslo částečnou úlevu. Navíc vše zapadalo do mé hypotézy ohledně infekce, kterou jsem popisoval v předchozím článku.

Jak jsem byl zvyklý se dívat na kroky lékařů skrz prsty, tak tady mi to dávalo smysl zkusit. Trochu jsem doufal v to, že to bude taková „magická pilulka“ a už bude jen lépe. Ach, jak jsem se mýlil. 🙂

První zkušenosti na antibiotikách

Ihned jsem nasadil předepsanou kombinaci léků. Asi po čtyřech dnech užívání mi léky začaly způsobovat neuvěřitelné problémy. Moje zdravotní problémy se markantně zhoršily. To je ale logická reakce, říkal jsem si.

Ve chvíli, kdy začnete brát antibiotika, máte tělo zaneseno spoustou toxických látek díky potenciálnímu odumírání borelií a dalších bakterií. Bohužel kvůli tomu, že je váš imunitní systém ochromený je tělo špatně odbourává. Bakterie začínají umírat. Naráz jde o velké množství a vy máte obrovskou Herxheimerovu reakci (herx).

U mě to bylo nesnesitelné. Nejenže jsem měl šílené bolesti hlavy, pálení na plicích, ale byl jsem úplně dezorientovaný a zmatený. Když jsem řídil auto, neuvědomoval jsem si, jestli mám nohu na plynu nebo na brzdě, nebyl jsem si jistý, kam jedu. Bylo to jako bych byl na nějaké droze. Když jsem dorazil domů, měl jsem neuvěřitelné stavy úzkosti. Bál jsem se být doma sám. Chtělo se mi brečet, byl jsem nervózní. Nemohl jsem sedět, musel jsem chodit. Když jsem chodil, tak jsem chtěl sedět. Byl jsem v divném depresivním stavu. Nemohl jsem spát. Nejhorší kombinace být vyčerpaný, ale nemoct spát!

Bylo to velmi, velmi špatné. Takový zážitek již nechci v životě podstoupit.

Mít pojišťovnu, se kterou spolupracuje doktor, je základ

Protože doktor Klubal nemá smlouvy se všemi zdravotními pojišťovnami, pojištěnci nesmluvních pojišťoven si musí hradit vše sami. Byl to i můj případ, protože jsem byl pojištěný u 111, což je VZP.

Veškeré testy jsem si proto musel hradit z vlastní kapsy. Bohužel se takto nedostanete na všechny testy, které byste potřebovali. Doktor vybral pouze ty nezbytně nutné pro stanovení diagnózy, které i tak stály 15 000 Kč. Jen Western Blot test, který odhalí protilátky, stojí okolo 6500 Kč. Plus samozřejmě cena konzultace 5 – 8000 Kč.

Byly to vysoké částky, ale v situaci, kdy jsem byl zoufalý a bojoval o holý život, jsem to nevnímal negativně. Investoval jsem peníze do svého zdraví. Beru to tak, že to je lepší než chodit do běžného zdravotního systému, kde je všechno „zdarma“, ale je tam nulová pomoc pro mé potíže. Spíš naopak.

Jestli se rozhodnete někdy jít k doktoru Klubalovi, změňte si zdravotní pojišťovnu na některou z jeho podporovaných. Já přešel později na 211. Bohužel změna nejde udělat ze dne na den. Více info tady.

Úprava strategie

Na fórech a různých diskusích jsem se dočetl, že se herx prostě musí vydržet, a že stačí snížit dávku léků. Tohle u mě to bohužel nepomohlo a to ani na podruhé (viz. dále). Nejsem žádná sračička, ale léky jsem musel vysadit. Bál jsem se o svůj život. Trvalo to přibližně dva dny, než jsem se dostal zpět do předchozího stavu, kdy jsem nebyl v úplné depresi a příšerných bolestech.

Tento stav pro mě nebyl dlouhodobě udržitelný, bylo mi zle, takže jsem se znovu objednal k doktorovi Klubalovi, který mi předepsal, dle jeho slov, dětskou kombinaci léků na boreliózu – Amoksiklav a Klacid.

Po jejich nasazení přišla asi po třech dnech mírná úleva. Neměl jsem tak ztuhlou šíjí, méně mě bolela hlava, nebrněly mě tolik končetiny. Byl to osvěžující pocit. Nadšení mi bohužel vydrželo asi dva dny, než se vše vrátilo do starých kolejí. S malým rozdílem. Občas jsem se během dne cítil o něco lépe, pak zas o dost hůř. Pořád dokola. Objevovaly se nové stavy, jiné mizely.

Na této kombinaci jsem byl cca 50 dní. Poté mi začaly příšerné problémy se žaludkem a trávením. Pravděpodobně způsobené Amoksiklavem (díky kyselině klavulonové).

Byl jsem nadšený, že se něco děje, ale můj stav se nezlepšoval.

Plánovaná kontrola na infekčním

Po pár týdnech jsem měl naplánované vyšetření na běžné infekčním oddělení, kde jsem byl i předtím. Na výsledky, které jsem ukázal od doktora Klubala se dívali skrz prsty, podle nich byly nicneříkající. Spekulativní.

Dali mi najevo, že si stále myslí, že mám potíže vsugerované tím, že beru antibiotika. To je mi změna! Takže najednou už to není vymyšlené, ale vše způsobují antibiotika.

Jediné, co mi doporučili, byla rehabilitace, protože jsem měl stále ztuhlou krční páteř. Skoro jsem nemohl hýbat hlavou. Přitom podle výsledků z MR mám krční páteř v pohodě.

Takže jsem přišel na infekční a odešel jsem se žádankou na rehabilitaci krční páteře. To mi přijde až komické. Až na to, že jsem byl vlastně zpátky na začátku. Antibiotika mi zatím nějaký zásadní program neukázala, běžní lékaři mě ignorují a já stále hledám cestu jak dál.

Druhá zkouška ohněm

Věděl jsem, že jsem cestě antibiotik nedal tolik, abych jí hned odsoudil. Proto jsem se znovu objednal k doktoru Klubalovi. Vlastně mi tyto konzultace dost pomáhaly i psychicky. Byl to jediný člověka co mě poslouchal. Jediný, který znal tyto problémy, protože k němu chodí spousty dalších lidí s tím podobným.

To již byla druhá polovina léta 2020 a doktor mi doporučil, abych se vrátil k prvně nasazenému Minocyklinu, ale po velmi malých dávkách a postupně zvyšoval. Amoksiklav jsem nahradil za Augmentin? Nejsme si teď již přesně jistý. Dále jsem zůstal na Klacidu + jsem najížděl Minocyklin. Tedy celkem kombinace 3 antibiotik.

O tomto postupu se dočtete i v různých studiích a komentářích na webu. Doporučují u Minocyklinu začínat na dávce 12,5 mg obden a to jsem také udělal.

Prášek měl ale 50 mg. Co s tím? Jako správný feťák jsem vysypal prášek z kapsle, rozdělil na hromádky a užíval jednou 1x za 48 hodin rozmíchaný ve vodě. Dával jsem si ho na noc a po každém užití jsem cítil, že se něco děje.

Klepal jsem se, měl jsem problémy s koncentrací a dalších x problémů, které jsem již v tomto článku zmínil. Věděl jsem ale, že tomu musím dát všechno, a tak jsem držel. Každé cca 4 dny jsem dávku postupně zvyšoval.

Po třech týdnech, kdy jsem bral už 50 mg Minocyklinu jednou za 24 hodin. Postupně jsem cítil jak padám stále do větší temnoty. Objevily se ještě horší problémy, než když jsem měl s Minocyklinem poprvé. Tentokrát to bylo znovu peklo. Připadlo mi to, že je pro mě lék extrémně toxický.

Samozřejmě jsem dodržoval všechna detoxikační doporučení. Pitný režim, vitamíny, chlorella, čaje, koupele v epsomské soli, probiotika a tak dále. Nic nepřinášelo úlevu. Jaterní testy jsem měl úplně v pořádku. Kompletní popis toho co jsem vše z doplňků stravy vyzkoušel, co mi fungoval, co ne apod. bych rád popsal v třetím díle.

Jediné co jsem věděl, že tento lék, i když je pravděpodobně to nejlepší co se snad dá užívat, tak brát nemohu. Nejde to.

Marné pokusy o pořádná vyšetření

Úplně poslední den na Minocyklinu byl nehorším dnem v mém životě. Vystrašil jsem i rodiče. Chtěl jsem odvézt na pohotovost, na infekční oddělení. V mém zoufalství mě nenapadlo nic jiného. Zpětně to hodnotím jako špatné rozhodnutí. Obvzláště na pohotovosti vám dostatečně nemohou pomoci a nemají na vás čas, když vám nejde opravdu o život. Ale já se cítil jak kdyby fakt měl každou minutou umřít. Byl jsem úplně mimo. Potřeboval jsem v ten daný moment pomocnou ruku. Už jsem nevěděl, co mám dělat.

Udělali mi klasicky jen základní odběry, jako je krevní obraz, jaterky a samozřejmě jsem byl nejzdravější člověk na planetě.

V paměti mi utkvěl mladší doktor, který mi vysvětlil, že tohle borelióza přece dělat nemůže. Však stačí 14-denní antibiotická léčba a byl bych vyléčený. Borelie jsou prý velmi senzitivní na antibiotika, takže u mě musí jít o jiný problém! Nemusím vám asi popisovat jak jsem byl vytočený. Uf, uf…

Když to hodnotím zpětně, tak jsem byl docela vytrvalý v tom, že mi přece musí nějaký doktor uvěřit a pomoci. Tohle není normální!

Po neúspěšném pokusu najít pomoc v nemocnici, jsem zkusil opět zajít za svým obvodním doktorem. Nechtěl jsem jít hned za doktorem Klubalem. K němu totiž nemůžete přijít vždycky, když je vám blbě a zaklepat na dveře nebo počkat v čekárně. U něj je léčba velmi nákladná, a navíc je u něho dlouhá objednací lhůta.

Byl jsem zoufalý, chtěl jsem být zase zdravý, proto jsem obvoďákovi už poněkolikáté popisoval svoje vleklé zdravotní problémy. Doporučil mi opětovné vyšetření na neurologii. Souhlasil jsem, ale chtěl jsem od něj žádanku do krajské nemocnice (očekával jsem zkušenější doktory). Vyhověl mi.

Po pár dnech vyrážím s mamkou na neurologii. Nechávám se odvést, protože sám nejsem schopen řídit. Čekal jsem 3,5 hodin. Asi pro vás není překvapením, že na vyšetření mě neurolog v mžiku vyhodnotil, že moje problémy jsou způsobené psychikou.

Udělal mi klasické neurologické vyšetření, kdy vám proklepává nohy, ruce, zjišťuje jeste vám fungují reflexy atd.

Trpělivě si se mnou povídal a mluvil o tom, jak je můj stav vážný, ale celou dobu mě měl za blázna. Odmítal další speciální vyšetření jako CT nebo lumbální punkci. Byl jsem ochoten podstoupit jakékoliv vyšetření, protože mi bylo neuvěřitelně zle.

Bál jsem se o svůj mozek, jestli nebudu mít trvalé následky, ale doktorovi to bylo jedno. Neposlal mě nikam. Napsal mi jen zprávy, abych pokračoval v braní Neurolu. NASRAT! Vážně.

5 měsíců na kombinaci Doxyciklyn a Azithromycin

Věděl jsem, že pro šanci úspěchu na antibiotické léčbě je třeba na nich setrvat delší dobu a ne je pořád vysazovat nebo měnit.

Nezbylo mi opět nic jiného než se objednat k doktorovi Klubalovi. Potřeboval jsem upravit léčbu. Vzhledem k tomu, že těch možností už není tolik, dostal jsem novou kombinaci léků. Nejdříve jsem bral Doxycyklin 200 mg ráno a večer, což je jedno z nejpoužívanějších antibiotik na boreliózu. Po třech týdnech jsem k němu přidal Azithromycin 250 mg, který jsem užíval pondělí, středa, pátek. Na téhle kombinaci jsem vydržel několik dalších měsíců.

Stav byl sinusový, chvilku mi bylo lépe a já jsem si říkal, že to funguje. Potom zase hůř a já byl špatný z toho, co se děje. Objevovaly se nové symptomy – tlak za očima, pískání v uších, neuropatie dolních končetin. Měl jsem problémy s chozením do schodů, unavené nohy. Bylo to jako byste ve fitku udělali 200 dřepů se stokilovým závažím. Nohy byly úplně odvařený. Několik dní v kuse jsem měl tyto problémy, které se upozadily a objevilo se zase něco jiného.

Doktor tvrdil, že léčba antibiotiky musí být dlouhodobá. Jak dlouhá ale samozřejmě nikdo neví. Každý jsme jiný. Bohužel je to velmi náročné. Nefunguje to tak, jak jste zvyklí třeba u anginy, kdy se po pár dnech užívání dostaví úleva a zlepšení. Při léčbě chronické boreliózy nebo koinfekcí je to velmi dlouhá a trnitá cesta.

Nedokážete poznat, zda to že je vám blbě znamená, že antibiotika působí tak jak mají nebo zda je to způsobené jejich dlouhodobým užíváním. Nemůžete si být u nich jistí úplně ničím. Ani tím, že léčba dlouhodobě zabere.

V jednu chvíli mi Klubal předepsal ještě další antibiotika a bral jsem chvíli opět 3 zároveň. To bylo úplné peklo. Zároveň jsem si také hrál s dávkováním Azitromycinu. Bral jsem i 500mg obden. To mi v úsměvu na tváři také příliš nepřidalo. Cítil jsem spíše spekulativní zlepšení. Nic zásadního.

Byl jsem také na Entizolu. Dal jsem plné dva pulzy po sobě. Již si to přesně nepamatuji, ale myslím že se bere 5 dní stylem 1-1-1 a pak je 21 dní přestávka. Takto jsem to udělal 2x. Opět bez nějakých zásadních změn. Jen ta zátěž na Entizulu + těch dalších antibiotikách byla solidní divočina. Byl jsem nepoužitelný.

Na testech bylo vidět, že docházelo jen k mírnému zlepšení. Nebo to alespoň tak doktor komentoval. Když to tak bylo již několikátý měsíc po sobě, tak jsem ztrácel naději. Možná jsem již také byl ze všeho frustrovaný. Rozhodl jsem se, i když doktora Klubala respektuji, zkusím svůj problém řešit ještě i jinde. Potřeboval jsem nový pohled na věc.

Cesta do Bratislavy

Po 10 měsících nemoci a přibližně 6 měsících na antibiotikách jsem se objednal do Bratislavy, kde je nejbližší klinika, která se zabývá léčbou chronické boreliózy. To byl již únor 2021. Dozvěděl jsem se, že v BCB clinic používají jiné typy testů, které by mohly přinést jiné výsledky.

Do Bratislavy na kliniku jsem jel v březnu 2021 za úplného lockdownu, nemohlo se jezdit přes hranice. Jel jsem po D1 a byla to asi nejlepší cesta po ní, protože dálnice byla téměř prázdná. I tak mi cesta trvala čtyři hodiny.

Byla tam hlavní paní doktorka Ďurovská (velmi známá a respektovaná v oboru léčby boreliózy), pod kterou spadá asi 5 doktorů, kteří vedou vyšetření a ona od nich schvaluje zprávy.

Na začátku jsem dostal vyplnit dotazník ohledně symptomů, ze kterých pak vypadne jakou koinfekci pravděpodobně máte. Jak jsem již psal, tak krevní testy a potvrzení nějaké koinfekce může být velmi těžké. Proto se na to jde spíše příznakově. Takový přístup se mi líbí.

Pak jsem ale již byl spíše zklamaný. Nechci zde hanit (nemám to za potřebí), ale popsat svojí reálnou zkušenost. Dostal jsem paní doktorku z Ukrajiny (nesouvisí s aktuální politickou situací), u které jsem měl pocit, že jí obtěžuji. Stěžovala si na roušku, na únavu, jak ji nebaví psát něco do počítače, že jsem za dopoledne třetí pacient apod.

Bylo to jako u běžného doktora, kde bylo spíš hlavním účelem napsat zprávu (což do jisté míry chápu) než si reálně poslechnout vaše problémy a tomu přizpůsobit léčbu. Ve výsledku je to tak, že bez ohledu na co řeknete, jaké příznaky máte nebo jakou léčbu již máte za sebou, tak dostanete na začátku stejně ten samý léčebný protokol. Tohle si nemyslím, že je správně.

Upřímně jsem čekal trochu víc. Těch 100 EUR vem čert, ale asi jsem měl příliš velká očekávání. Na druhou stranu ale určitě můžeme být rádi, že nějaké takové místo existuje.

Byl tam ale jeden průlomový bod, díky němuž hodnotím tuto cestu nakonec pozitivně.  Tím průlomem byly testy, který posílají do německé laboratoře Arminlabs, která se specializuje na tento typ chorob.

Níže posílám ukázku výsledků:

Testy vyšly pozitivně. Borelie, Chlamidie i Mycoplasma. Celá zoo jak jsem čekal. 🙂

Konečně jsem měl skoro po roce jednoznačný důkaz, že se jedná o boreliózu plus ještě další koinfekce.

Na další specifické koinfekce (které nejsou na test výše) mě netestovali, protože je pravděpodobné, že i v takto specializovaných laboratořích ty testy vyjdou negativně. A to i v případě, když příznaky hovoří jednoznačně ve prospěch dané koinfekce. V mém případě je to ještě určitě Bartonella + viry.

Zde je popsaný zmíněný protokol z BCB clinic:

Tento protokol jsem se nakonec rozhodl nenasadil, protože až na antimikotika je to víceméně to stejné s čím jsem začínal u Klubala. Rozhodl jsme se proto zůstat stále na kombinaci Doxycyklinu a Azithromycinu. Přidal jsem jen některé oleje a doplňky co doporučují.

Doplňky stravy

Od začátku nemoci jsem vyzkoušel mraky věcí, u kterých jsem doufal, že mi pomůžou nebo alespoň uleví. Věřím, že některé z těch doplňků můžou mít benefity, ale zároveň můžou mít i negativa pro léčbu této nemoci. Ono když si čtete i o „hloupém“ vitamínu C, tak má tak „blahodárné“ účinky, že si myslíte že vám musí zachránit život. A takhle to má skoro každý doplněk stravy. Jinak by se totiž neprodával. 🙂

Jak budu psát v dalším díle své léčby, tak si úplně nemyslím, že doplňky stravy jsou základ a něco čemu by člověk měl v začátku věnovat maximální pozornost. Nicméně tento pohled mám až nyní zpětně. Byl jsem na tom úplně stejně jako většina lidí a pořizoval si tunu doplňků stravy s nadějí zlepšení mého stavu.

Tohle je přesně to proč farmaceutický byznys tak funguje. Je fundamentálně jednodušší si vzít tabletu a doufat, že bude lépe než dělat nějaké rozsáhlé změny ve svém životě. Ale o tom až později.

Nechci taky psát kompletní seznam věcí co jsme vyzkoušel. Přijde mi to irelevantní, protože na každého prostě bude působit něco jiného a lidé si pak budou myslet, že když já jsem zkusil tohle a nefungovalo mi to, tak oni už to taky zkoušet nemusí. Což si myslím, že je chyba. Zmiňuji to již několikrát, ale každý jsme prostě jiný a co pomůže jinému nemusí pomoci vám a naopak.

Jednu věc ale zmíním. Ještě v únoru 2021 jsem začal užívat 100% oreganový olej. Začínal jsem na 2 kapkách rozpuštěných v lžíci olivového oleje. Užíval jsem ho ráno a večer. Efekt byl neuvěřitelně pozitivní. Po pár dnech užívání jsme se začal cítit lépe. Život byl zase o něco veselejší. Cítil jsem, že se něco změnilo k lepšímu. Byl jsem nadšený.

Na oreganový olej jsme přišel díky této případové studii. Jeho účinky na biofilmy, trávení apod. jsou nejspíš pravdivé. Minimálně na mě to fungovalo a cítil jsem změnu.

Nadšený z úspěchu jsem se brzy vyšplhal na dávku 10 kapek ráno a 10 večer. Což je opravdu hodně. Další zlepšení nebo změny stavu jsem však již nezaznamenal i přes vysoké dávky. Tohle byl první moment, kdy jsem si začal říkat, že šetrnější cesta bez antibiotik by také mohla fungovat.

Konec antibiotik

I přes drobné zlepšení na oreganovém oleji jsem ale stále trpěl. Navíc se začaly přidávat problémy s trávením, nechutenstvím k jídlu atp. I přes veškerou snahu si dlouhodobé braní antibiotik začalo vybírat svou daň. Nehledě na vedlejší účinky Doxycyklinu, se kterým nesmíte vůbec na sluníčko. I při krátkém vystavení na slunci jsem občas měl skoro až popáleniny na prstech rukou a v obličeji. Takže jsem pak chodil často s deštníkem. Dokážete si asi představit ty pohledy lidí. 🙂

Na lidi ale kašlat. To je mi jedno. Šlo spíš o to, že to nikam nevedlo. Jednou na procházce se mi udělalo tak zle, že jsem myslel že už se nepohnu ani o metr. Bušilo mi srdce, měl jsem šílený tlak v hlavě, byl jsem totálně zmatený. Nebylo to poprvé co se mi to stalo. Věděl jsem, že je třeba udělat nějaké razantní rozhodnutí a zkusit jiný přístup. Jednoduše po takové době by mělo být vidět nějaké zlepšení, nějaký posun. Nevěřím tomu, že když po takové době nemáte viditelný progres, tak že jsou pro vás antibiotika vhodná a musíte na nich zůstat roky.

Začal jsem více pronikat do problematiky stravy, mikrobiomu, bylinek a obecně dalších přírodních cest léčby. Po více než 10 měsících jsem se rozhodl léčbu antibiotiky ukončit. To byl duben 2021. Necítil jsem se o moc lépe, ale některé opravdu akutní bolesti hlavy se zmírnily a pár dalších symptomů se mírně zlepšilo. Objevily se však další jiné. Začarovaný kruh.

Níže pár výsledků vybraných testů chvíli po ukončení antibiotik.

Jak léčbu antibiotiky hodnotím zpětně?

Antibioka jsou v začátku podle mě dobrá cesta. Pokud se vám na nich stav zlepší, tak je to super a uvažoval bych o dlouhodobějším braní. Pokud však vaše problémy nezmizí a naopak se přidávají problémy se žaludkem, trávením apod., tak bych s léčbou skončil a hledal jiné cesty. Osobně vnímám tu hranici někde u 6 měsíců. Poté si již myslím, že negativa převažují nad benefity. Existují přírodní cesty, ale i odvážnější léčba léky jako například Disulfiram apod. Nechci tady zabíhat příliš do detailů. To by bylo na samostatný článek. 🙂

Přidal bych ještě jednu zkušenost. Vše špatné co se vám děje při dlouhodobém braní antibiotik není herx! Jsou toho plné Facebook skupiny a články, když tam někdo píše, že je mu stále blbě při braní antibiotik. No, jasně „to pořád herxuješ, musíš více detoxikovat“. Nevěřte tomu. Teď mě asi dlouholetí chronici ukamenují, že to je blbost, a že je třeba to brát roky. Já tomu prostě nevěřím. Samozřejmě zálež na tom jaké kombinace antibiotik berete, jak na vás působí, jak dlouho je užíváte apod.

A vlastně celé je to na konci dne o tom čemu vlastně věříte. Osobně bych rád věřil tomu, že dlouhodobá úspěšnost léčby boreliózy antibiotiky bude 50%. Z mého pohledu co slyším okolo sebe a čtu různě na netu si myslím, že to bude někde v řádech 30% (u chroniků). Antibioka jsou prostě dílek v celé skládačce cesty k lepší kvalitě života / kompletního vyléčení. Léčba boreliózy, koinfekcí a virů je extrémně komplexní a dlouhodobá záležitost. Málo komu pomůže pouze jedna věc.

Jen čistě z pohledu antibiotické léčby. Těch faktorů co může ovlivňovat její účinek a celkový dopad je tolik. Od detoxikace, přes vitamíny a minerály, správný jídelníček, stress management, prostředí ve kterém žijete, plísně až po genetiku, stav mickrobiomu, stav imunity, zátěž těžkými kovy atd. O tom bych ale chtěl také psát až v dalším díle mé cesty.

Lidé určitě mohou namítat, že jsme nevyzkoušel XY, a že mi antibioka proto nefungovala. Třeba že jsem nebral antimikotika, nebral antivirotika, nebral tenhle dobrý doplněk stravy, nedělal tohle a támhle to. Je třeba si uvědomit, že moje znalosti před 1,5 lety ještě nebyly takové jako jsou teď.

Kdybych dnes s antibiotiky začínal, tak bych to pravděpodobně dělal jinak. V daný moment jsem ale dělal to nejlepší co jsem věděl a uměl. A nyní již vím, že antibiotika pro mě nejsou cesta. Nechci se k nim ideálně již nikdy vrátit. Necítil jsem se na nich dlouhodobě o moc lépe.

Byla to hrozná zkušenost, ale musel jsem si jí projít, abych věděl. Obecně mě to na mé cestě k uzdravení velmi posunulo a jsem za to rád. Berte prosím tento článek opravdu jako inspiraci a ne dogma. Je možné, že se ve spoustě věcí mýlím, nebo jsem je dělal blbě. Nemusíte jednoduše se spoustou věcí souhlasit a to je dobře.

Závěr

Chci vám ale popřát hodně štěstí pokud se právě léčíte nebo znáte někoho takového. Budu rád, když mi dáte vědět do komentářů jak se vám daří a jaké jsou vaše zkušenosti. Sharing is power. Nevolejte mi ale prosím na mobil. Nejsem lékař. Nedokážu vám reálně říct více než je v tomto článku. Respektujte mé soukromí.

Tento článek slouží spíš jako takový most mezi prvním a třetím dílem (v přípravě). Chtěl jsem rovnou začít psát o tom jak se léčím nyní, jak mi je apod. Ale došlo mi, že bude lepší popsat i svojí cestu na antibiotikách, protože to je velmi důležitá součást mojí cesty a zajímá to hodně lidí. Měl bych také mezi články velký skok.

Obecně řadím své články do kategorie „doufám, že je nebude nikdy nikdo potřebovat“. Byl bych vlastně nejradši, kdyby je nikdo nepotřeboval a borelióza se opravdu dala vyléčit 2-3 týdny antibiotik. Pokud jste dočetli až sem a tahle story se vás osobně týká, tak mi dovolte smeknout. To čím procházíme je něco neuvěřitelného a naše okolí to nedokáže pochopit. Nejste v tom sami.

Buďme za to ale rádi, protože něco takového bychom jim nikdy nepřáli. Je třeba být silný a vytrvat. Věřím, že jistá forma zlepšení zdravotního stavu a tím i zlepšení kvality života se dostaví v léčebné cestě každého z nás. Jen to pravděpodobně nebude zítra.

Možná vás zajímá můj aktuální stav? Od začátku mého boje s boreliózou uplynuly již 2 roky. Šílený! Po 10 měsících antibiotické léčby a necelém roce zkoušení různých „alternativních“ léčebných postupů jsem o poznání lepší. Jsem schopen pracovat a nějakým způsobem fungovat. Již nemám takové bolesti. Stále to však není ono. Trápí mě zatížení EBV a dalšími viry, post-covid syndrom, histaminová intolerance, drobně psychika a neuropatie dolních končetin.

Odhadoval bych svůj stav tak na 72,5%. Když zprůměruji nejhorší a nejlepší dny. Není to tedy perfektní, ale dělám velké pokroky. Mám ze sebe radost a jsem na sebe hrdý. Je to neuvěřitelná cesta a věřím, že jednou to bude celé za mnou. Více v dalším díle!


9 komentářů: “Můj boj s boreliózou pomocí antibiotik”

  1. Dobrý den..Trpím boreliozou uz několik dlouhých let..Do ledna tohoto roku se s tímto onemocněním dalo přežívat.. Co mě dostalo na lopatky byl Covid..Tudíž id ledna tohoto roku jsem naprosto nepouzitelna..Cestou atb jsem se ale přesto nedala a zkouším tedy buhnera a houby..žádný posun zatím necítím,ale říkám si že jsem na léčbě teprve několik měsíců,což je u chronika velmi krátká doba..Přesto doufám a věřím,že mě byliny dostanou alespoň do fáze kdy budu moct pracovat..Váš příběh sleduji od začátku a budu se těšit na další díl.. Přeji Vám další obrovské úspěchy v léčbě.. S pozdravem Káťa Šťastná

  2. Jako kdybych 1. a část 2. dílu psala já. Mě se borelioza rozjela po očkování na Covid. Naštěstí mi trvalo jen měsíc než mě známí poslali hned za Mudr.Klubalem. Na kombinaci Minocyclin a Sumamed jsem nyní 2,5 měsíce. Pocitově jsem tak o 30% lepší než na začátku. Stále mě ale nejvíc trápí hlava. Co jsem dříve zvládala levou zadní, mě nyní stojí nemalé úsilí.Držím nám všem palce. Někdy propadám panice a říkám si, že to nikdy neskončí, jindy jsem statečná a říkám si, že to dám. Jsem zvědavá na pokračování Vašeho příběhu, odkaz mi dnes shodou okolností poslala Vaše bývalá spolužačka ze základky Aneta (Svobodová) nyní Chmelová. Sama totiž ví, čím si od prosince 2021 procházím..

    • Díky a ať se daří! 🙂 Je to dlouhá cesta, ale věřím, že brzy jisté zlepšení určitě přijde. Případně vás to zase posune někam dál a i to je cenná zkušenost.

    • S nasledky Boreliozy bojuji jiz pres 20 let. Cas od casu se objevi divne symptomy nevysvetelneho puvodu, ktere si doktori vysvetli, ze jsou 100 psychicke. Naposledy mi takto pred 6 lety na 2 roky ochrnuly koncetiny. Je to boj. Drzte se. Musim rict, ze po tolika letech nejvic zabira zmirneni stresu, dobra zivotosprava. Jsou ale dny, kdy proste nefunguju. Je to peklo, mohu poprat jen klid a dobre nervy.

  3. Ahoj! Nie som si isty ze borrelia ti robi priznaky, alebo len borrelia. Babesia a Bartonella su najvacsi hraci v tejto lige. Vidim ze na babesiu ani nespravili test. A na Bartonella je tam len na Henselea, Elispot. Samozrejme negativny. Ale nerobili testy na babeziu, na bartonella quintanu, vinsonii a elizabet(tie su najcasestejsie v tele). Western Blot na bartonellu neexistuje v Europe, len v USA. Napriklad VIbrant TEST. Babezia je parazita, antibiotika nebudu efektivne, ale mmozno makrolidy ako Azitro pomohol nieco. Buhner si vyskusal? Artemisinin? Bartonella s babesiu su roky vyliecit, ked su tak v spolu.

    Adam

  4. Bohužel, doktor Klubal pouze tahá peníze ze zoufalých lidí. V každém oboru jsou tito vykuci, kteří se vymaní od pojišťoven a lidem účtují naprosto nepřiměřené částky za péči, která je vlastně banální. Předepisují pořád dokola pár léků a jejich jediná přidaná hodnota je, že jakoby chápou, že je vám špatně. To se může jevit jako hodně v prostředí, kde vaše problémy každý jinak zlehčuje, ale ve výsledku jste ukradení i těmto „doktorům“. Jejich cílem je vás udržet co nejdéle v péči a kasírovat.

  5. Ahoj! Dakujem ze si sa rozhodol napisat tento clanok, kedy bude 3. cast? Velmi by mi pomohlo ak by bol cim skor. Totiz ja sa ATB vyhybam celkovo roky, preto predstava ze ich mam uzivat mesiace bola pre mna strasna. Nakoniec som sa na to dal, kedze strach kam to moze zajst bol vacsi. V BCB som bol 3mesiace na kombinacii klerimed+amoxi, nasledne mino. Avsak pre zle pecenove testy a aj symptomaticke bolesti pecene som sa rozhodol s tym skoncit. V podstate pocas lieby priznaky ustupili iba mierne, avsak celkovy zdravotny stav je horsi ako na zaciatku. Pochopil som ze ATB liecba ma zmysel iba velmi velmi skoro, a sucastna medicina neponuka sposob ako sa boreliozy zbavit bez znicenia zdravia ATB. Preto som sa rozhodol ist prirodnou liecbou, drzat tuto chorobu na uzde a dufat ze sa dozijeme niecoho lepsieho a menej skodliveho ako su ATB.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.