Můj boj s boreliózou na život a na smrt


SEO školení

Tohle je nejtěžší článek, který jsem kdy napsal. Týká se toho nejdůležitějšího co v životě máme. Zdraví.

Doufal jsem, že někdy budu vůbec schopný ho napsat a jsem rád, že se to povedlo. Měl jsem ho rozepsaný přes 4 měsíce.

Přihodila se mi věc, kterou bych nepřál nikomu na světě. Ani největšímu nepříteli.

Provedu vás místy až neuvěřitelným příběhem, který se mi stal a vlastně stále děje. Je to možná takové vybrečení se z toho co se mi stalo. Zároveň však věřím, že lidí kteří se dostali do podobné situace není málo a může jim můj příběh pomoci.

Něco málo o mně

Ještě na jaře roku 2020 bych se popsal jako člověka, který žije zdravým životním stylem. I když trávím hodně času u počítače, tak jsem chodil v průměru 8 km denně pěšky, cvičil 4-5x v týdnu, dobře se stravoval, téměř nepil alkohol, nekouřil, dával studené sprchy, spal alespoň 8 hodin, nestresoval se atd.

Miluju totiž život a chtěl bych tady být do 100 let. To jsem si vždy říkával. 🙂

V životě mám totiž obrovské štěstí. Nemám žádnou nemoc / vrozenou vadu, která by mě limitovala v tom co dělám. Mám vysněnou práci, u které se nemusím víceméně stresovat, skvělou rodinu, kamarády, prostě pohodový život. I tak jsem se rozhodl jít cestou péče o svoje tělo a zdraví. Posledních 10 let si dávám možná až přehnaně záležet na tom jak žiju a jak se stravuji.

Myslel jsem, že mě to ochrání před většinou „běžných“ nemocí, které může člověk chytit. Že silná imunita je vše spásná. A vlastně až do loňského roku si myslím, že to vycházelo dobře. Byl jsem nemocný s angínou nebo obyčejným nachlazením tak 1x za 5 let a to bylo vše.

Jak už to ale v životě bývá, tak se občas mohou stát věci, které vám otočí život úplně vzhůru nohama. Nejsem žádný hypochondr, který by se hroutil kvůli každé bolístce, ale to co se mi stalo mě poslalo na samotné dno a odtamtud ještě níž.

Toto je můj příběh s boreliózou.

Jak to všechno začalo

Je polovina dubna 2020 a začíná pro mě nejlepší roční období a to je jaro. Všechno se zelená a venkovní teplota konečně překročila 20 stupňů. Po práci se jako obvykle vydávám ven na workoutové hřiště odcvičit trénink. Trochu jsem podcenil oblečení a cvičil v tílku. Byl to jeden z nejlepších tréninku co pamatuji za dlouhou dobu. Cvičím až do mírného šera, kdy začne pofukovat větřík. Už nebylo žádné teplo.

Druhý den ráno se probouzím s divným „knedlíkem“ v krku. Špatně se mi polyká a mluví. Ale jinak jsem úplně ok. Říkám si klasika, včera byla trošku zima, tak dám 2-3 dny volno, zázvor, vitamín C, pauzu od tréninku a bude dobře.

Po 3 dnech jsem se cítil relativně ok, a tak jsem opět začal cvičil. Během tréninku jsem však neměl vůbec sílu, šíleně se mi motala hlava a měl jsem návaly takového toho „nemocného tepla“ jako kdybych měl horečku. Přišlo to z ničeho nic. Trénink jsem musel po 25 minutách ukončit. Sotva jsem stál na nohou.

Bylo 21.4.2020 a to byl můj poslední trénink v roce 2020. Což jsem tenkrát samozřejmě ještě nevěděl.

Vypadá to na angínu

Než zajdu k lékaři, tak rád řeším tyto běžné chřipkové nemoci přírodní cestou. Dále jsem proto pokračoval s dávkami zázvoru, chlorelly, vitamínu C, kurkumy, pil hodně vody atp.

Můj zdravotní stav se nelepšil. Hrozně se mi motala hlava, bolelo mě v krku a byl jsem šíleně zesláblý. Nemohl jsem si ani rychle uvařit oběd. Jen jsem víceméně ležel v posteli. Teplotu jsem však měl jenom 37,4. Cítil jsem se však jak kdyby to bylo 40 a víc. Ale nebyl jsem dlouho nemocný, tak jsem to svedl na to, že si asi ani nepamatuji jaké to je být nemocný.

V neděli 24.4. jsem to však již nevydržel. Nedalo se to a jedu na pohotovost na Bulovku.

Výtěr z krku, antibiotika na 10 dní a klidový režim. Pravděpodobně angína.

U angíny určitě znáte, že když začnete brát antibiotika, tak po 2-3 dnech se již cítíte o poznání lépe. To se však u mě nestalo. I 9 den braní ATB (antibiotik) se můj stav nelepšil. Ba naopak. Hlava se stále zhoršovala a teplota neklesala. Stále +- 37,5. Volal jsem na výtěr z krku a tam je prý vše v pořádku.

Protože žiji v Praze a svého obvodního lékaře mám v Písku, tak jsem se znovu vydal na pohotovost. Tam mi naměřili teplotu 37,7. To je nejvyšší teplota co se mi povedlo změřit. A víceméně se tomu vysmáli, že to není žádná velká teplota, a že se občas stává že antibiotika nezabírají na poprvé. Ok, dobré zprávy.

Dostal jsem jiná ATB. Tentokrát Augmentin na 5 dní, samozřejmě klidový režim a dobrat prášky do konce, i když se budu cítit lépe.

K ukrutným bolestem hlavy, motání, mírné teplotě a bolení v krku se za další 3 dny braní ATB přidalo divné bušení srdce. Několikrát do hodiny se mi stalo, že se mi z ničeho nic rozbušilo srdce a špatně se mi cca 10 sekund dýchlo. Občas se ještě k tomu přidával pocit jako by mě někdo bodal do srdce nožem. Děsivá věc. Nemohl jsem kvůli tomu moc spát.

Aby toho nebylo málo, tak jsem začal mít neskutečné problémy se žaludkem. Bral jsem sice pravidelně probiotika, ale to evidentně nepomohlo.

Byl jsem úplně rozsekaný. Troska. Antibiotika mi nezabírají a můj stav se stále zhoršuje. Co budu dělat dál?

Když se nad tím zamyslím, tak už jen tohle byla pro mě divná a nová zkušenost. Nikdy se mi to nestalo. Vždy mi ATB zabraly a byl klid. Nikdy v životě jsem se necítil takto nemocný a vůbec jsem netušil co dělat a na koho se obrátit.

Naštěstí mám kamaráda doktora. Zavolal jsem mu a za pár dní jsem se u něj mohl zastavit. Krk mě sice bolel, ale byl údajně jen mírně zarudlý a mandle v normálu. Poslal mě proto na infekční. Po cca 20 dnech nemoci se dostávám na první krevní testy.

Vše NEGATIVNÍ! Krevní obraz, tlak, CRP + testy na X dalších nemocí. Vše v pořádku.

Výsledků testů z Plzně

Je přibližně půlka května a já stále vůbec netuším co mi je. Jsem zoufalý. Vůbec nevím dělat. Podle doktorů jsem jako rybička, ale já jsem úplně rozpadlý.

Můj stav bych nazval místy neslučitelný se životem. Jako by uvnitř mě probíhala válka. Problémy s hlavou začínají eskalovat. Začínám v ní cítit obrovský tlak. Něco jako když hustíte duši u kola vzduchem. Jako kdyby mi někdo chtěl nafouknout hlavu!

Do toho jsem se stále motal a měl bolesti v zadní straně hlavy. Sám jsem si to pojmenoval jako takový „psychostav“. Začínal jsem být hrozně zmatený, těžko se mi hledala slova, nešlo mi přemýšlet, byl jsem unavený. Do toho mi stále občas bušilo srdce a měl jsem angínové příznaky.

Samotná angína to asi nebude. Tu bych po 3 týdnech ATB pravděpodobně vyléčil. Ale jak můžou sakra být všechny krevní testy negativní bez známky zánětu nebo zvýšených hodnot v krevním obraze?

Navíc jsem začal opravdu rychle ztrácet váhu. Měl jsem 76 kg a během těch pár týdnů nemoci jsem zhubl na 67 kilo. To mě ve spojitosti s dalšími příznaky velmi děsilo. Byl jsem jako někdo ve tmě kdo hledá cestu ven. Zoufalý, slepý a s pocitem beznaděje.

Odbočka #1 – Mindset

Situace už dávno přestala být sranda. Žil jsem ve světě, kde jsem doufal, že z nějaké takové nemoci mě vždy vyseká pár dní ATB a bude mi lépe. Případně, že diagnostika je v dnešním medicínském světě již na vysoké úrovni a bude relativně snadné zjistit odkud vítr fouká.

Mě ale žádné prášky nepomáhaly. Prášky na bolest nebo nějaké přírodní doplňky stavy byly jako lentilky bez účinku.

Můj svět se z ničeho nic obrátil na ruby. Žádné cvičení, žádný pohyb, žádná práce. Nic.

Snažím se s tím bojovat, ale jakmile se více hýbu, tak je mi ještě hůře. Víceméně celé dny jen ležím a sem tam koukám na nějaký film / seriál.

První věc jsem musel pochopit, že tohle vypadá na dlouhodobou záležitost. I po cca 35 dnech nemoci jsem stále vyhlížel ten den, kdy mi bude lépe. Ten však stále nepřicházel. Stále jsem věřil v nějakou „magickou pilulku“, která mě z toho dostane. Tohle přece není normální?

Začal jsem pořádně hledat na internetu. Jasně, tam na každý příznak najdete ty nejvážnější nemoci a myslíte si, že je máte. Nicméně já již jinak nemohl. Musel jsem se vydat po vlastní ose a začít si zjišťovat informace. Musel jsem si stále opakovat, že to zvládnu, že přijdu na to co mi je.

Moje situace však měla dva problémy. V první řadě se v tomto stavu se nedalo moc studovat a kriticky věci vyhodnocovat. Na druhém místě byl pak způsob jak hledat informace. Mám asi 10 různých příznaků, ale žádnou nemoc mi nenašli. Co mám zadat do Googlu, abych našel co hledám?

Občas jsem myslel na to jak opustit svoje tělo. Jak si dát na chvíli od toho všeho přestávku? Bál jsem se být sám, protože jsem nevěděl co dalšího se mnou moje tělo udělá. Zda to bude infarkt z toho bušení srdce nebo se úplně zblázním z toho co se mi děje s hlavou? Bylo to šílené peklo a boj sám se sebou.

Po pár dnech jsem vymyslel pár scénářů co dělat a zkusil se po nich vydat.

Myslel jsem si, že to již horší být ani nemůže. Mýlil jsem se.

Návštěva kardiologa

Moje sestra má známého kardiologa, a tak mi domluvila návštěvu kvůli tomu bušení srdce. Věděl jsem, že to bude pravděpodobně slepá ulička, ale chtěl si to vyloučit. Už jsem byl jak důchodce co je každý týden u jiného doktora.

Výsledky dopadly dobře. Srdce mám opravdu v pořádku. Příznaky co jsem popisoval se doktorovi zdály jako divné.

Návštěva neurologie

Je již konec května a můj obvodní lékař mě posílá na neurologii. Vlastně je to poslední místo, kde jsem ještě nebyl, a ve kterém jsem viděl největší naději. Problémy s hlavou byly to největší co mě trápilo a byl jsem si na 100% jistý, že tohle opravdu není psychická příčina.

Na neurologii mi doporučili udělat lumbální punkci. Pokud jste slabší povahy, tak si ten zákrok negooglete (já to udělal). V podstatě vám srčí asi 10 cm dlouhou jehlu do páteře, ze která vám odeberou mozkomíšní mok.

Je to hodně invazivní vyšetření do lidského těla, ale dost jsem mu věřil. Když nelze nemoc prokázat z krve, tak možná je někde v nervovém systému?

Po těch cca 50 dnech nemoci jsem byl již přesvědčený, že to co mi je musí být infekčního původu a spojené s napadením CNS (centrálního nervového systému). Ale víte jak. Co já vím. Nejsem doktor a jen čerpám informace z netu. Navíc jak jsem zjistil, tak lékaři nemají úplně rádi, když jim pokládáte jako nekvalifikovaný odbornější otázky. Ale to jsem prostě já. I když to není můj obor, tak se vše snažím pochopit jak funguje a najít cestu. To mě naučilo podnikání. Ale pojďme zpět k příběhu.

Ještě před tímto vyšetřením mi udělali takové to klasické neurologické vyšetření jak vám klepou do kolen, nutí vás sáhnout si na noc, jít chůzí apod. Všechno bylo v pohodě! Tam jsem dostal prvně pocit, že můj mozek je vlastně ok. Že funguje. Jen ho něco paralyzuje.

Tou dobou mi z ničeho nic hodně natékal krk. V klidu jsem seděl a najednou mi začal bobtnat krk a to mi ucpávalo dýchací trubici. Špatně se mi dýchalo. Takhle to trvalo třeba 45 minut a pak to zase odeznělo. Stávalo se mi to tak 3x denně. Teplota mi také začala kolísat. Jednou mi naměřili 36,8 a jindy zase 37,2. Já jsem ale věděl, že tohle není moje normální „provozní teplota“. Argumentovali mi totiž, že někteří lidé to mají takto zvýšené. Což je asi pravda, ale já jsem věděl, že u mě to tak určitě není. Navíc jsem ve spojitosti s tím cítil takové divné návaly horka. Jako kdybych měl pořád angínu.

Kvůli tomu jak jsem si stěžoval na ten krk, tak mě poslali na SONO uzlin. Rozšířené uzliny benigního vzhledu na pravé straně. Ha! Konečně něco.

Již před tímto vyšetřením jsem si googlil co z tohoto vyšetření zjistím. Proto jsem to pro sebe bral jako další nepřímý důkaz infekce. Rozšíření uzlin totiž samo o sobě není diagnóza a určitě to nezpůsobuje ty problémy co mám.

No a co ta lumbální punkce? Vše NEGATIVNÍ přátelé. Žádný zánět v CNS. Jsem opět zdravý jako rybička. Psychogenní nadstavba údajně. Jsem simulant a blázen asi. 🙂

Šel jsem ještě na CT mozku. Vše v pořádku.

Pak jsem šel na EMG. Vše ok.

Pak udělali odběry krve na tzv. buněčnou imunitu, u kterých budou výsledky cca za týden.

Konečná zpráva z neurologie

Celkem jsem v nemocnici byl 3 noci.

Den po lumbální punkci mi začaly další podivné příznaky. Začaly mě brnět nohy a ruce. Občas to bylo jen mravenčení pravé nohy a ruky. Jindy zase návaly tepla právě do končetin na pravé straně. Jindy to byly pocity necitlivosti celých nohou. Musel jsem se do nich štípat nebo s nimi hýbat, abych věděl že tam stále jsou. Děsivý věci! Po lumbální punkci prý mohu mírně brnět končetiny, ale tohle byl neskutečný level.

Abych jen nebrečel a trochu to shrnul.

Kromě zjištění rozšířených uzlin odcházím z neurologie zase zdravý. Pořád se mě ptaly na můj psychický stav apod. Nikdo tam mým příznakům nevěřil, protože testy přece hovoří jasně. Napsali mi Neurol a poslali mě domů. Naštěstí jsem si ještě vyprosil magnetickou rezonanci mozku a krční páteře. Kontrola za 30 dní u pana primáře a diskuze všech výsledků.

Období po neurologii

Je červen a já si rozhodně procházím nejtěžším obdobím v životě. Podle X doktorů a XX testů jsem zdravý a moje problémy by údajně měly být psychické. Moje tělo začíná selhávat a mě se zdá, že se cítím stále hůř a hůř.

Štace v neurologii opravdu začíná mít dopad na mojí psychiku. Špatně cítím ruce a nohy, točí se mi celý svět, bolí mě hlava, záda, nejde mi moc přemýšlet, do toho se furt cítím jak kdyby měl angínu.

Jsem opravdu zoufalý. Brečím. Nevím co mám dělat.

Po pár dnech na sebe začínám být tvrdší. Říkám si, že „buď na to přijdeš nebo chcípneš“. Odmítám dál takhle žít. Začínám být velice skeptický k doktorům, jejich úsudku a všem testům. Všichni mě mají za blázna a simulanta. Jak to, že to nikdo nevidí? Copak si tímhle jako já nikdo neprošel? Uf uf.

Dostávám výsledky buněčné imunity. Něco našli! Mám zvýšenou hladinu NK buněk. Netuším co to je, a tak zase googlím.

Výsledky buněčné imunity

„Zásadní funkcí je obrana proti virovým, bakteriálním a parazitárním infekcím.“

Nechci být paranoidní, ale tohle je další potvrzení mojí teorie o infekci. Sice mě z neurologie poslali domů, ale konečně mám nějaké indicie a mohu hledat dál.

Dávám si dohromady věci, které jsou prokazatelné a nikdo je nemůže zpochybnit.

  • Zvýšená teplota
  • Zarudlé hrdlo a bílý jazyk
  • Rozšířené uzliny
  • Zvýšená hladina NK buněk

Moc toho není, ale aspoň z toho mála jsem nadšený. Je to pokrok. Když jste 2 měsíce nemocní, tak i takové věci vám udělají opravdu radost.

Jak jsem začal být kritický k lékařům, tak i procházím jednotlivé testy na co mě zatím testovali a jejich výsledky. Zjišťuji jak výsledky interpretovat. Co znamená IgM, IgG, IgA apod. Dávám si dohromady nemoci, na které jsem nebyl testovaný, a které by odpovídali mým příznakům.

Poprvé se zastavuji u boreliózy. Takhle nemoc přesně zapadá do mých podivných příznaků. Začínám ji hodně studovat. Ostatně jako vždy, když něco nechápu a chci se to neučit. Čtu zahraniční případové studie a příběhy lidí.

Jdu znovu za svým obvodním lékařem ať mě pošle na infekční. Jdu na infekční v jiném městě a paní doktorka je celá nadšená, že se na mě „může vyřádit“. Pošleme mě na odběr krve snad k dvaceti nemocím.

Další výsledky z infekčního – COVID to není 😉

Asi vás již nepřekvapí, že všechny testy jsou opět NEGATIVNÍ.

Tohle byla pro mě taková poslední naděje, do které jsem dal velké úsilí. V druhé polovině června se k těm všem problémům přidává další příznak a to je neuvěřitelně zatuhlá šíje a bolest krční páteře. Její hybnost není nijak omezená, ale celá zadní strana krční páteře mě šíleně bolí. S tím se i zvýšila intenzita bolesti v zadní části hlavy a můj stav motání hlavy.

Snažil bych se vám to nějak blíže popsat, ale to jednoduše nejde. Nemám pro to slova.

Jsem vlastně jako zombie. Celý svět se mi zdá jako ve slow-motion. Jako bych žil v nějaké mlze. Jako ve snu plném bolesti a neuvěřitelných stavů, které mi moje tělo dělá. Jsem na dně a musím se k něčemu přiznat. Tenkrát jsem opravdu poprvé myslel, že si něco udělám. Nebyl jsem v přílišném stresu, úzkosti nebo depresi. Jen jsem se mi zdálo, že jsem prostě na konci cesty. Že mi prostě není pomoci. Neviděl jsem jinou cestu ven. Nikdo netušil a hlavně nechápal co mi je a jaký je vůbec rozměr toho co mi je.

Až na lidi online. Narazil jsem totiž na servery:

Na těchto webech jsou diskuzní fóra. Konečně jsem narazil na skupinu lidí, která se prochází nebo procházela podobnými stavy jako já. Nejsem v tom sám! Tohle mi tenkrát dost psychicky pomohlo a dalo mi to další motivaci bojovat.

Odbočka #2 – Co na to moje okolí?

Víte co je vlastně největší problém u takové nemoci? Nikdo nevidí to jak se asi cítíte. Nemáte žádné viditelné známky nějakých problémů jako třeba vyrážku, zlomeninu, popáleniny nebo já nevím co všechno. Proto nikdo ve vašem okolí nedokáže vlastně pořádně pochopit co vám je.

Když se na mě někdo podíval nebo jsem s někým mluvil chvíli mluvil, tak vlastně ani nepoznal, že mi něco je. To vědělo jen těch pár, který mě viděli se svíjet doma v bolestech nebo ti, se kterými jsem mluvil o tom co mi je.

Každý den byl víceméně monotónní. Nemohl jsem dělat skoro nic. Ležel jsem v posteli, občas si dal něco k jídlu, podíval se na seriál a když to šlo, tak si zahrál nějakou hru.

Při mé nejoblíbenější činnosti posledních měsíců

Obrovskou oporou mi byla a je moje přítelkyně Kája. Ta to víceméně „vyžrala“ nejvíc. Byla mi vždy na blízku a všechen svůj volný čas mimo práci trávila se mnou. Věřila mi, že moje problémy nejsou psychické a podporuje mě v léčbě do dnes. Nikdy jí to nezapomenu.

S mojí mámou to bylo trochu horší. Ta byla víceméně pořád na straně doktorů a říkala, že je vše psychické, že jsem přepracovaný, že trávím moc času u počítače atd. Jednou mi dokonce řekla, že si mám najít nějakou manuální práci v Tescu.

Já vím, myslela to dobře, ale bojovat ještě s vlastní rodinou v tom co mi je, bylo opravdu těžké. A jak jsem byl zoufalý, tak jsem hledal každou pomoc. Nešlo se izolovat.

Jednu psychologickou lekci jsem ale dostal. Pořád jsem hledal co mi je. Snažil jsem se na to přijít. Měl jsem na to nastavenou hlavu. A to je špatně. V nemoci musím mít vždy hlavu nastavenou na to, že se chci uzdravit. Ne na to, abych přišel na to jakou nemoc mám. Zdá se to jako blbost, ale také mi to dost pomohlo.

U doktorů jsem právě dost narážel s přístupem, zda by mě mohli otestovat na tohle a támhle to. Když na to koukám zpětně, tak jsem z nich dělal trochu blbce. Nyní je mi to trapné, ale byl jsem prostě zoufalý. Zkoušel jsem co šlo. Šlo mi o život.

Soukromý lékař

Je již téměř konec června a volá mi můj kamarád Tomáš Poner. Ten si boreliózou již prošel, i když měl trochu jiné příznaky než já. Doporučil mi se objednat k doktoru Klubalovi ze soukromé kliniky v Praze.

O tomto doktorovi se vede nejedna diskuze na serveru Borelioza.cz. Je vlastně v ČR jeden z mála lidí, kteří řeší případy jako jsem já. Kteří vůbec dokáží pochopit, že něco takového opravdu existuje (viz. další sekce).

Neváhám a objednávám se. Dostávám termín za týden (což je opravdu brzy). Konzultace s panem doktorem stojí 8000 Kč za 20 minut.

Ano, čtete správně.

Hned po první návštěvě mohu říct, že to bylo nejlepší lékařské vyšetření co jsem v souvislosti se svojí nemocí dostal. Místo 20 minut se mi věnoval celých 40. Za tu dobu jsem měl již asi 15 lékařských zpráv, které se mnou prošel, aby důkladně pochopil můj případ.

Celkem přes 60 A4 různých zpráv, testů apod. Mohl bych z toho vydat knihu. 🙂

Následně bylo potřeba dodělat pár krevních testů. Pan doktor nemá smlouvu s VZP (moje pojišťovna), ale má jí pouze se 3 jinými. S tím jsem počítal již dopředu, když jsem si předtím dělal research. Přeci jen nepůjdu někomu dát 8000 Kč jen tak aniž bych si zjistil více info z nezávislých zdrojů. 🙂

On byl ten, který mi potvrdil, že tohle je opravdu může být s největší pravděpodobností borelióza a nějaké koninfekce k tomu. Zmíněné testy nám měly říct víc. O mých konkrétních výsledcích a léčbě se rozepíši v nějakém dalším článku. V tomto jsem chtěl nastínit svůj příběh a jak jsem postupoval.

A nyní se dostáváme do kontroverze celého tématu boreliózy. Tohle je možná to nejzajímavější z celého článku.

Borelióza je kontroverzní nemoc

Možná už jste o této nemoci slyšeli něco jako:

„To je ta nemoc jak si hodně unavený?“

„Jo, to měl kamarád, dostal na to antibiotika na 2 týdny a je ok.“

„To se dostává z klíštěte a můžu to teda chytit jen v lese.“

„Borelióza je infekce hodně senzitivní na antibiotika.“

Pokud jste tuto nemoc měli vy a nebo někdo ve vašem okolí a dostali jste se z toho 2-3 týdny antibiotik, tak máte opravdu velké štěstí. Věřím, že v ČR jsou tisíce lidí, kteří nemají takové štěstí.

Další stovky lidí budou pak ve stavu jako jsem já, že jsou na tom opravdu velmi špatně a běžný lékařský systém jim není schopný pomoci. Což je docela smutné, když jako podnikatel vidím kolik mě měsíčně zdravotní pojištění stojí.

Opět jsem hodně studoval a četl. Borelióza je v lékařských kruzích kontroverzní téma. Lékaři věří, že borelie jsou velice senzitivní na antibiotika a opravdu stačí 2-3 týdny léčby, aby jste se z toho dostali. Něco jako léčba chronické boreliózy je pro většinu z nich sci-fi a někteří dokonce popírají, že něco takového je. Zažil jsem to později na vlastní kůži.

Průběh nemoci může být přitom velmi odlišný případ od případu. Může se projevit náhle právě ve chvíli, kdy má člověk oslabený imunitní systém. Což je právě můj případ když jsem dostal angínu.

Dalším možný průběh je možná ještě zákeřnější. Začne se projevovat pomalu například únavou a pak se přidávají postupně další symptomy, mezi které například patří:

  • Motání hlavy
  • Tlak v hlavě
  • Pocity nepřítomnosti / zmatenosti
  • Špatné vnímání reality
  • Problémy s chůzí
  • Špatná krátkodobá paměť
  • Zapomínání slov v mluvené řeči
  • Neschopnost soustředění
  • Rozšířené uzliny
  • Brnění končetin
  • Bolesti a únava svalů
  • Bolesti kloubů
  • Bolesti zad
  • Bolesti zubů a pantů
  • Pískání v uších
  • Celková únava
  • Bolest a tlak za očima
  • Rozostřené vidění
  • Záškuby svalů
  • Ztuhlá šíje
  • Deprese
  • Úzkost
  • Nespavost
  • Nadměrné pocení v noci
  • Bolesti v krku
  • Zvýšená teplota
  • Pálení na plicích
  • Problémy s termoregulací – extrémně studené nohy a ruce
  • Bílý jazyk jak při angíně
  • Krátkodobá necitlivost končetin
  • Paralýza / ochrnutí
  • Průjmy a problémy se zažíváním
  • Bušení a píchání u srdce

Ještě bych mohl pokračovat dál, ale myslím, že to stačí. Možná se můžete pousmát, že některý z těch příznaků máte taky, ale u boreliózy je problém ten, že se jich projevuje klidně i 10 a více zároveň v různých intenzitách. Různé typy bolestí se mohou nahodile stěhovat po těle, krátkodobě mizet atp.

Další problém se skrývá v tom, že s boreliózou mohou být v krvi přítomny i další koinfekce, na které vás běžný lékař jen tak netestuje. Přitom když jsem si o tom zjišťoval více, tak když máte boreliózu, tak je i vysoce pravděpodobné, že budete mít i nějakou další infekci s tím spojenou!

Při borelióza mezi koinfekce například patří:

A tak dále. Nemusí se však jednat pouze o infekce, ale také o viry. Ty zde ani nezmiňuji. Dobré odkazy na toto téma:

Každá z těchto potvůrek je kapitola sama o sobě. Některé z nich vám mohou pěkně zavařit i bez boreliózy. Pár jich bohužel také mám, ale k tomu bych se opět dostal v nějakém další článku s postupem léčby.

Obrovský problém je diagnostika

Největší kontroverze se však podle mě týká diagnostiky této nemoci. Běžní lékaři si myslí, že se tato nemoc dá dobře diagnostikovat z krevních testů. Sám mohu potvrdit na základě svých výsledků, že to je obrovský omyl.

Borelie se podobně jako spousta nemocí dá z krve zjistit nepřímou metodou. Tzn. vaše tělo musí tvořit určitý typ protilátky, podle které se pozná, že máte danou nemoc. Tohle už je samo o sobě dost problém, protože váš imunitní systém již může být tak oslabený, že tvoří dané protilátky málo nebo vůbec. Borelióza je totiž fakt velká potvora, která se dokáže vyhýbat síle imunitního systému. Dokáže se schovávat a být v krvi přítomna jen krátkou dobu. Tvoří biofilmy atd. Nejsem lékař, abych tady tohle vše vysvětloval, ale jen aby jste měli představu. 🙂

Dalším problémem jsou typy testů a jejich spolehlivost. Různé metody testování totiž mohou kompletně obrátit výsledek na ruby. Na infekčním nebo u svého obvodního lékaři budete na 99,9% testování na boreliózu metodou Elisa. To je levný test, který by měl odhalit, že máte tuhle nemoc. Až v případě pozitivity tohoto testu se dělá pokročilejší test. Tzn. WesternBlot (WB), který je daleko dražší, ale zároveň přesnější.

Problém je, že testy Elisy jsou až v 50% falešně negativní. Tím pádem se na pokročilejší WB nemáte šanci dostat. Nechci tady zabíhat do přílišných detailů, ale je to pro mě obrovské poučení v tom jakým testům věřit a jakým ne. Na co si dávat pozor, jak interpretovat výsledky, jak se mohou výsledky lišit člověk od člověka apod. Diagnostika je prostě průser a to i v roce 2021. Dříve jsem si to obecně o lékařství nemyslel.

Nehledě na to, že běžný lékař na infekčním vás ani nebude testovat na koinfekce a pokud ano, tak většina z nich pravděpodobně vyjde negativní z velkého množství důvodů.

Ale zpátky k testování. Na boreliózu mě za dobu mé nemoci testovali před návštěvnou soukromého lékaře 2x. Všechny metodou Elisa a všechny negativní. Komedie. Dále jsem měl testy na Mycoplasmu, Chlamide, Yersinie a vše negativní! I specialisté na infekčním víceméně neřeší symptomy, ale koukají se jen na čísílka na papíře, o kterých jsem se vlastní cestou naučil jak málo vypovídající mohou být.

Další zákeřností v diagnostice je to, že:

  • Musí vás kousnout klíště, abyste měli boreliózu – NENÍ pravda.
  • Musíte mít typický červený flek, který se na tomto místě po čase udělá – NENÍ pravda.
  • Klíště musí být přisáté alespoň 24 hodin, abyste mohli něco chytit – NENÍ pravda.
  • Boreliózu přenášejí pouze klíšťata. – NENÍ pravda.

Jinak přece boreliózu mít nemůžete! Ale prd..

V životě jsem neměl klíště. Ptal jsem na to dokonce i rodičů a nikdy mi jako malému žádné nevyndavali. Zpočátku jsem byl proto trochu zmatený, protože jsem si byl tímto skoro jistý, ale spoustu jsem si toho ohledně přenosu zjistil (viz. sekce dále – kde jsem k tomu přišel).

V poslední řadě u této sekce ještě jedna poznámka. Spousta lidí co se dostane do stádia jako já, má velké problémy a je dokonce serologicky negativní. Dokonce i pokročilou metodou WesternBlot. Je to takový paradox, ale výsledky mohou vyjít pozitivní až po X měsících léčby, i když byly v první řadě komplet negativní.

A takových mind fucků a zákoutí je u této nemoci spousta. Ať již v diagnostice, u samotných lékařů, v proměnlivých a těžko uvěřitelných symptomech a hlavně i v samotné léčbě. Je toho kolem té nemoci tolik zvláštního. Jak málo se toho o ní ví a jak je problematické jí léčit. A přitom to není žádné malá a bezvýznamná nemoc. Jen v USA jí onemocní 400 000 lidí ročně. To se bavíme o příznacích, které se povedlo diagnostikovat.

No, bylo by to asi na celou knihu. Třeba jí jednou napíšu. 🙂 Protože tohle mi nepřijde normální.

Kde jsem k tomu přišel

Tohle vás asi zajímá. Jak jsem již napsal, tak jsem si jistý, že jsem nikdy nevyndal žádné klíště.

Nemoc může v těle být roky bez projevu. Mohli vám jí diagnostikovat před XX lety, vyléčili jste se a nyní dělá obrovské problémy. Bavil jsem se se 2 psychiatry a ti mi potvrdili, že mají pacienty, kteří měli boreliózu klidně jako malí. Dostali se z toho v pohodě a nyní až po 40 letech jim začíná způsobovat neskutečné problémy. Hlavně psychické, ale i další příznaky co píšu výše.

Problém u starších lidí je ten, že již pravděpodobně mají nějakou jinou nemoc. Cukr, problémy s tlakem, problém se zády, játra atd. atd. Každý něco jiného. Doktoři pak mají tendenci příznaky nemoci svádět na již známé nemoci, které pacient má.

Ale to jsem opět odbočil…

Mám 1 nejpravděpodobnější scénář, kde jsem k tomu přišel. Vzpomněl jsem si, že v létě 2018 jsem byl na Bali a tam se mi jeden večer na stehně udělalo velké červené kolo. Nesvědělo, nepálilo. Prostě tam bylo. Po 24 hodinách zmizelo a já se cítil úplně v pohodě. Tak jsem to neřešil. Asi nějaký běžný štípanec? 🙂

Tuhle pravdu už se asi nikdy nedozvím a je mi to vlastně i jedno. Důležité je, že se to bohužel stalo a já se s tím nyní musím nyní popasovat.

Kostky osudu

Náš mozek určuje jak vnímáme svět kolem sebe. Jak vnímáme sami sebe. Borelióza náš svět a svět kolem nás nabourává. Nechápavě nabourává. Je to jako by vás někdo mučil a vy nemůžete nic dělat.

Až nyní jsem si možná plně uvědomil jak úplně odlišní jako lidé jsme. Naše mozky i díky nemocem, genetice a dalším věcem prostě fungují jinak. Vnímáme věci jinak. Chováme se jinak.

I zdravé lidi potkávají nehody. Někoho přejede auto. S někým spadne letadlo. Někdo má nehodu na motorce a přijde o nohu. Někdo dostane z ničeho nic neléčitelný typ rakoviny v 25 letech.

Mě potkala borelióza s dalších infekce s tím spojené. Jaká je pravděpodobnost, že se něco takového stane? Nevím. Zrušil bych cestu na Bali, kdybych věděl, že po letech z toho budu mít takové problémy? Ne, protože to byl jeden z nejlepších výletů v mém životě a nikdy na něj nezapomenu. Nelituju toho co se stalo.

Jsem rád, že jsem na živu, i když některé dny na to nevypadají. Život je krásný a má cenu bojovat. Pořád vidím to světlo na konci tunelu, že se za 5 nebo 10 let ohlednému zpět a řeknu si, že tohle byl ten nejtěžší boj, který jsem ve svém dosavadním životě musel vybojovat. A zároveň budu doufat, že se mi nemoc již nikdy nevrátí.

Dále si přeji, aby lékařská sféra této nemoci věnovala pozornost a brala jí vážně. Doslova ničí lidem životy. A s přibývajícím množením klíšťat (nebo dalších přenašečů) a počtem nakažených se bude situace bohužel zhoršovat.

Ještě jednou bych si rád připomněl jaké štěstí v neštěstí vlastně mám. Nemusím chodit nikam do práce, mám prostředky na léčbu, jsem mladý, nemám jiné nemoci, dokáži generovat příjem i bez času stráveného u počítače, mám kolem sebe lidi co mě podporují a mají rádi. Ne každý to má a zvláště v takto těžkých chvílích si toho moc vážím. Pravděpodobnost poražení této nemoci je na mojí straně. I když jsem již rok stále nemocný.


Berte prosím lékařské informace z toho článku s rezervou. Nejsem lékař a vím o tom ve finále prd. Tento článek vám neporadí jak léčit boreliózu. Spíš vám ukáže až na absurditu našeho lékařského systému, obrovské problémy co tato nemoc způsobuje, přesnosti testů, jejich druhy, špatnou diagnostiku, koinfekce apod.

Pokud máte příznaky a negativní testy, tak se nenechte odradit. Nejste v tom sami! Je to obrovský boj… Proti přesvědčení lékařů, proti přesvědčení vlastní rodiny a ve finále hlavně boj sám se sebou, protože absolutně netušíte co vám je. Musíte se za sebe a svoje zdraví rvát.

Chtěl jsem původně tento článek napsat jako celek, ale nejde to. Je toho moc. Rád bych ještě napsal díl ohledně samotné léčby, protože toho na internetu také není moc. A to jak přírodní cesty, tak i té pomoci antibiotik a dalších léků. Snad to zvládnu někdy letos.

Do té doby přeji hodně zdraví vám všem!


31 komentářů: “Můj boj s boreliózou na život a na smrt”

  1. Tim Ferris má o tom skvelých niekoľko podcastov ako dlho sa z toho dostával a aké veľké problémy to boli aj s diagnostikou a samotnou liečbou.

    Alebo ešte jednú kontroverznú vec by som skúsil – presťahovať sa – zmeniť miesto kde bývaš (na nejakú dobu 1-2-3) týždne a veľmi dobre si odsledovať či sa stav zlepší. Ak áno tak problém je úplne iný ako borelióza. Prajem Veľa zdravia a sily a potom pôjde aj všetko ostatné.

    • Ahoj. Děkuji za článek. Bohužel jsem si tím prošla také. Jen s tím rozdílem, že jsem měla slabší kmen, tkž příznaky nastupovaly opravdu pomalu. Trvalo 10 let než zjistili, co mi je. Mezitím jsem měla dítě, které je kvůli tomu taky bohužel nemocné. Jak píšeš – ztuhly krk, migrény… Občas jsem vypadala jak po mrtvici – nefungovala mi půlka obličeje. Bolest svalů, jako kdyby byly namožé. Ale opravdu všech, neudržela jsem tužku, nemohla chodit, jak mě bolely svaly nártech, špatně se dýchalo, ptž mě takto bolely i mezižeberní svaly. Bolesti kolen a kyčlí, že jsem několik dnů chodila shrbená jako kočka, když sere. 🤭 Trasly se mi ruce, že jsem musela jíst rýži jen lžíci. Kdybych jedla vidličkou, nenajedla bych se. Mívala jsem stavy, jako kdyby mé tělo byla rakev, do které mě pohřbili zaživa. Hrozný stav. To pak jen člověk přemýšlí, jak se z té rakve dostat… Musela jsem se psychicky úplně vypnout. Několik let jsem jela jen na autopilota. Dokázala jsem mít jen zuřivé záchvaty vzteku. Chudák naše malá… Ve finále jsem dopadla tak, že mám špatnou funkci srdeční chlopně, mozek jsem měla tak na kaši, že jsem nedokázala mluvit s lidmi po telefonu. Jen osobně, abych mohla odezírat. A i to pro mě pak bylo nemožné. Slyšela jsem jednotlivá slova, ale vůbec jsem nebyla schopna pochytit tu zprávu. Nedokázal jsem manželovi ani odpovědět, jestli potřebujeme koupit rohlíky. Pak už jsem byla tak v šílená, že jsem sotva došla z postele na záchod, až pak mě začalo permanentně bolet v krku a s každým nádechem jsem měla pichlavou bolest po celém hrudníku. Doktor na mě také zkoušel, že je to psychické. Ale řekla jsem mu, že se nehnu z ordinace, dokud nezjistí, co se mnou je. Když zjistil boreliózu, dal mi na 3 týdny ATB, s tím, že jsem přeléčená a nic dalšího se dít nebude. Na neurologii mi dali prášky, abych si dala každé ráno hrst dobrot a tím to pro ně skončilo. Už dřív jsem řešila věci alternativní metodou, tkž jsem okamžitě začala brát bylinky. Je to už 4 roky, co že mě byl ležák a co mi lékaři řekli, že už to lepší nebude. Teď už funguji skoro normálně. Pořád jsou slabší dny, ale to je také tím, že poslední rok jsem těm byli kam moc nedala, tkž ještě nejsem komplet vyčištěná. Ale věřím, že to dotáhnu do konce. 😉

  2. To je teda zlo. Přeji ti brzké uzdravení a díky, že ses podělil se světem. Čím víc se o tom ví, tím více lidí se toho ve výsledku zbaví. Věřím, že stejně jako já, si i ostatní tento článek dobře zapamatuji a že kdyby se s něčím podobným setkali, budou o kus moudřejší.

      • Milane, díky za sepsání toho všeho. Měla jsem a mám podobný osud, až na to, že s tím bojuji už tři roky. Mě trvalo dva a půl roku, než jsem se dostala ke Klubalovi a byla to nejhorší doba v mém životě.
        Dva a půl roku běhání po doktorech, dva a půl roku bolesti, zoufalosti, přemáhání se. Dokonce jsem byla i na operaci (extirpace uzliny v podpaží), kde vysla nekrotizujicí bartonela. Dali ATB na tři týdny a nazdar. Pry musím být zdravá. Nejhorší na tom všem je, že mě za celou tu dobu vyšla pozitivní jak borelioza tak plicní chlamydie, ale řekli, že je to „falešně pozitivní“ a udělali ze mě blázna…
        Po půl roce na léčbě se zase začínám cítit jako já a tohle peklo už nikdy nechci zažít. Je k uzoufání, že i v dnešní době je diagnostika a přístup k infekcím takový.

        • Bohužel nás je takový více než dost. Obvzláště neurologové jsou problém. Vůbec na něco jako choronickou boreliózu a koninfekce nevěří. Vše je psychika. 🙂 Kéž by vůbec tušili jakým peklem musí lidé jako my procházet. Přeji ti už jen lepší dny! ATB léčba mě taky posunula.

  3. Zdravím, přeji aby se Vám podařilo potíže zdolat. Velmi čtivě podáno, narazil jsem na článek při hledání info o hardwaru na těžbu BTC, ale tohle mě nějak přitáhlo víc.

  4. Ahoj, podobné stavy ako si mal ty prežívam ja teraz. Boreliozou som sa nakazil v lete 2020, dostal som mesačnú liečbu antibiotikami a bol pokoj. No teraz skoro po roku sa mi to asi vrátilo, stále sa mi motá hlava, nedokážem premýšlať a mám v nej veľký tlak. Čo ti pomohlo sa zbaviť týchto stavov? Ďakujem

    • Ahoj, myslím si, že něco určitě udělala dlouhá antibiotická léčba. Těžko se ale v tomhle radí a obvzlášť u této nemoci. Doporučil bych určitě správnou dietu. Objednej se k nějakému dobrému poradci (ne nějaký fitnessák nutriční poradce co má vše nastudované jen z netu), aby ti to poskládal na míru. Hodně síly!

      • Moc moc ďakujem, vôbec som netušil že správna dieta môže mať na to vplyv. V každom prípade vyskúšam, uvidím a dám vedieť.

      • Ahoj, napísal si ten úplne najlepší článok o borel8óze z prvej ruky, aký som kedy čítal. Všetko jasné, zrozumiteľné, podrobné. Prajem ti hodne síl v tvojom boji a samozrejme zdarné vyliečenie a návrat do normálu. Za článo ešte raz díky, bol super! Drž sa!

  5. Milane, rozumím správně, že zatím NEMÁŠ žádný výsledek, který by jednoznačně POTVRZOVAL přímo boreliozu? (Na Bali je i spousta dalších, těžko léčitelných nemocí)

    Jinak bezva článek, sám jsem prošel velmi podobnou cestu.
    Věř, že je to dost možná teprve začátek. Krom WB existují
    i další testy, dostupné v zahraničních labech.

    • Potvrzení mám. Nicméně z první WB to nebylo tak patrné a taky jsem byl dost na pochybách. Potvrdil to až test ze zahraniční lab, jak píšeš. Popíšu to v nějakém dalším pokračování tohoto článku. 🙂

      • Super článek. Zažívám ted něco podobného. Mohl bys mi prosím napsat jaká laboratoř ti to potvrdila? Moc děkuji!!!

  6. Ahoj, dakujem za clanok! Som rada, ze niekto napisal namiesto mna ;-), ako sa mam (aj ja), co mi je a ze to je SKUTOCNE az taka vazna nemoc. Velmi podobne priznaky, velmi podobne hladanie CO MI JE (vysetreni v roznych ambulanciach, taktiez CT mozgu… mam za plny sanon). Beriem 3. mesiac ATB a je mi neporovnatelne lepsie. Aj ked od uplneho zdravia mam daleko. Ale snad sa priblizujem :-). Tiez mam manzela, ktory mi asi ako jediny veril, ze mi skutocne nieco je, ostatni to brali asi za nejake psychicke problemy… Som a navzdy budem manzelovi za jeho podporu vdacna. A tiez som vdacna Bohu, ze nam pomohol vypatrat, co mi je a ze mam liecbu.
    Prajem ti dobre uzdravenie a este raz diky za clanok. Chcem ho poslat „neveriacim Tomasom“ – kamaratom, rodine, obv. lekarovi a plucnemu (ti mi velmi pomahali a pomahaju a su jedni z mala lekarov, co mi mi verili, ze mi nieco je – tymto pre informaciu) a ostatnym lekarom. Ahoj!

    • Ahoj, je to peklo. Díky za sdílení tvého příběhu. Tobě taky ať se jen daří a hodně štěstí dále!

  7. Zdravím ťa, mám podobnú situáciu ako ty. Neskutočne množstvo vyšetrení a všade všetko ok. Až pokiaľ mi môj doktor nerobil krvný test na boreliozu. Ten je samozrejme pozitivný, ja som skoro 2 roky behal po doktoroch s rôznymi problémami no až teraz sa konečne niekde viem posunúť. Nikto mi neveril a každý so mňa robil blázna a hypochondra. Ako sa ti darí v liečbe? Koľko liečby už máš za sebou a poľavili tie niektoré príznaky? Skoré uzdravenie a fakt ďakujem za skvelý článok.

    • Ahoj, je to smutný v jakém stavu ta diagnostika je. 🙂 Můj aktuální stav mám v plánu zpracovat komplet v nějakém dalším článku. Díky a ať se daří u tobě.

  8. No nič v zlom. Ale mne to príde ako hľadanie dokazu že to nie je psychika. Všetci lekári a príčiny sú negatívne a aj tak sa hľadá dôvod že to borelióza je. Aaa keď sa nejaká nádej našla tak je zrazu lepsie…Psychika je veľká neznáma. A všetky príznaky boli psychického pôvodu. Ale som rada že to pomohlo. Ono je to celé o hľadaní nádeje a vy ste ju chvalabohu našli – v borelióza. Bodaj by mal každý také šťastie…

      • Precitajte si viac o borelioze, o jej chronickej forme a jej priznakoch. Neliecena borelioza napada aj nervovy system, dostane sa do mozgu atd a okrem neurologickych problemov sposobuje aj psychicke problemy, vratane depresii, uzkosti atd. Sama mam neskoro zistenu, neliecenu boreliozu v chronickej forme, len nedavno mi ju zistili, pricom ju uz mam v tele dlhy cas, pravdepodobne mesiace alebo roky. Kopirujem info: https://www.borelioza.sk/o-lymskej-borelioze/

        Lymská borelióza má skoré a neskoré štádium ochorenia
        Skoré štádium
        Typickým príznakom je pomaly šíriaca sa červená škvrna, nazývaná erythema migrans, ktorá sa objaví v mieste prisatia kliešťa. Škvrna sa zväčšuje a má ohraničený lem s bledším miestom v strede. Objavuje sa niekoľko dní po prisatí kliešťa, ale tiež aj po niekoľko týždňov. Najčastejšia inkubačná doba je 7 – 14 dní. Erytém sa objavuje asi u 80 % pacientov.
        Skorým príznakom môže byť tiež horúčka, triaška, bolesti vo svaloch, únava. Tato fáza môže pripomínať chrípkové príznaky. Pretože prisatie kliešťa nevedie vždy ku kožným prejavom, tieto symptómy sú varujúcimi u osôb vyskytujúcich sa v prírodnom ohnisku.
        U detí, menej často u dospelých, sa niekedy nájde na koži ušného lalôčka, nosa, na prsnej bradavke alebo na miešku po prisatí kliešťa modročervený uzlík 1 – 5 cm veľký, ktorý môže byť sprevádzaný zdurením príslušných lymfatických uzlín. Niekedy sa objaví i za niekoľko týždňov až mesiacov.
        Po niekoľkých týždňoch, väčšinou však nie dlhšie než za 3 mesiace, sa môžu vyskytnúť rôzne prejavy postihnutia nervového, kardiovaskulárného a kľbneho systému. Nervové príznaky zahrňujú bolesti hlavy, ztuhnutie šije, poruchy citlivosti a hybnosti, obrny – a to hlavne tvárového nervu, bolesti v chrbte i v končatinách. Postihnutie kľbov sa prejavuje bolesťami, ktoré majú tendenciu sa sťahovať a trvajú krátku dobu. Srdcové obtiaže sa môžu prejaviť dušnosťou a môžu pripomínať infarkt myokardu.

        Neskoré štádium
        Za viac než 6 – 12 mesiacov hlavne postihnutím kĺbov, kože, nervového systému a má chronický priebeh.

        Prekonaním lymskej boreliózy nevzniká imunita proti borelióze. Je možné sa znovu nakaziť a ochorieť.

        Neliečená infekcia – Lýmska borelióza
        Prejavom skorej infekcie je erythema migrans – makulopapulárny erytém veľkosti asi 15 cm, ktorý sa objaví o niekoľko dní až týždňov po zaklieštení.

        Neskorším prejavom infekcie sú artralgie a myalgie.

        Komplikáciou môže byť i myokarditída alebo perikarditída. U neliečených pacientov sa môžu objaviť i prejavy postihnutia nervového systému – periférna lézia VII. nervu, meningoencefalitídy a myelopolyradikuloneuritídy, opísané boli i neuronitídy, depresie, panické ataky, chronický únavový syndróm a iné prejavy.

    • To se nedá tak úplně říct, zda mají ATB smysl nebo ne. Na každého působí něco jiné. Osobně jsem do nich šel, protože jsem na tom byl již opravdu velmi špatně a o žádné jiné cestě jsem nevěděl. O nějakém přínosu, výhodách a nevýhodám budu psát v nějakém dalším článku. Je to na dlouho.

      M.

  9. Milane, diky za zpravu a fungujes s odstupem casu? Furt se v tom placam sama. Co pomohlo pripadne?Potrebuji se odpichnout, moc prrosim o info, placam se v tom od unora, Iva

  10. Ahoj,
    Ako si na tom?
    Skusil si uz buhnerov bylinny protokol?
    Drzim palce, je to boj.
    Sam si tiez prechadzam tazkou neuroboreliozou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *